ŽÁDNÝ ČLOVĚK NENÍ ZBYTEČNÝ. BŮH CHCE A PŘIJÍMÁ KAŽDÉHO.

PRO NĚKOHO JSEM VZÁCNÝ

Je mnoho příležitostí, jak ocenit člověka. Lze vyčíslit jeho čistě „materiální“ hodnotu, ale již touto cestou můžeme získat různé výsledky. Obvykle hodnotíme jednotlivce podle jeho pracovních schopností nebo příjmů. Mimořádné schopnosti jsou přitom hodnoceny obzvlášť vysoko. Jako příklad můžeme uvést např. závratné sumy, které se platí za přestupy špičkových fotbalistů.

Možná, že je někdo vysoce hodnocen pro své známosti, které mohou být užitečné. Hodnocení vůbec bývá často závislé – ať přímo či nepřímo – na jeho „užitečnosti“. Kdo v tomto směru nemůže nic nabídnout, ten je považován za bezcenného, ztrácí se v zástupu a je z něj pan bezejmenný, tedy vlastně „nikdo“.

U Boha je to však úplně jinak. U něj má každý svou hodnotu.

JSEM BOŽÍ DÍTĚ

V Bibli je mnoho jasných výroků o vlastnostech, které vyznačují křesťana. Všechny lze převést na jednoho společného jmenovatele:

„Hleďte, jak velikou lásku nám Otec daroval: byli jsme nazváni dětmi Božími a jsme jimi. Proto jsme světu cizí, že nepoznal Boha. Milovaní, nyní jsme děti Boží; a ještě nevyšlo najevo, co budeme! Víme však, až se zjeví, že mu budeme podobni, protože ho spatříme takového, jaký jest.“ (1. Janova 3, 1.2)

NENÍ O TOM POCHYB

Jsi Božím dítětem? Můžeš okamžitě odpovědět „ano“ nebo „ne“? Každé zaváhání ukazuje tvou nejistotu. Pomoci ti může malý příklad. Jestliže se tě někdo zeptá: „Jis ženatý?“ nemusíš o odpovědi dlouho přemýšlet. Přesně to víš a odpovíš „ano“ nebo „ne“. Úplně stejné je to s tvým vztahem k Bohu. Měl bys vědět, zda jsi Božím dítětem, nebo ne. A ty to můžeš vědět! Bible ti to říká.

HODNOTY SE PŘESOUVAJÍ

Kdo věří v Ježíše Krista a je pokřtěn, nachází se v novém postavení před Bohem.

Všichni, kteří křtem vyznali svou víru v Krista, jsou s ním úzce spojeni… Jsme s ním zajedno.“ (Galatským 3, 26.27)

Mění se však i vlastní postoj vůči Bohu. Protože v Něj věřím, chci žít tak, jak si to On přeje. Jak to vypadá v praxi, o tom píše apoštol Pavel v dopise Koloským (3, 1-17). Mé chování se proto mění. A já jednám jiným způsobem se svými bližními:

„…takový byl kdysi i váš způsob života, ale nyní odložte zlobu, nenávist, urážky a pomluvy. Bůh vás miluje a vybral si vás pro sebe. Dokazujte to soucitností, přívětivostí, skromností. Buďte pokorní, trpěliví a snášenliví.“ (Koloským 3, 8.12)

Jde o vysoké nároky, které vyžadují úplné obrácení. K tomu však nedochází jednou provždy. Tak jako denně měníme své oblečení, tak musíme denně svlékat toho „starého Adama“, odkládat znovu staré, vracející se chyby. Nejsme však už na to všechno sami, někdo za námi stojí a „pomáhá“ nám:

„Toto vám píšu, děti moje, abyste nehřešili. Avšak zhřeší-li kdo, máme u Otce přímluvce, Ježíše Krista spravedlivého.“ (1. Janova 2, 1)

STÁLÝ RŮST

Jako křesťané nemůžeme zůstat stát na místě. Musíme se rozvíjet a přes všechny pády stále růst:

„Musíme za vás, bratři, stále Bohu děkovat, jak se sluší, protože vše víra mocně roste a vzájemná láska všech vás je stále větší.“ (2. Tesalonickým 1, 3)

Tento růst neprobíhá sám od sebe. Abychom mohli růst, potřebujeme v prvé řadě přijímat potravu:

„Jste jako nemluvňata nově narozená pro Boží rodinu. Jako se nemluvně dožaduje mléka, tak i vy byste se měli živit Božím slovem – číst je a přemýšlet o něm, abyste rostli ve víře a k spáse.“ (1. Petrova 2, 2)

K dispozici máme celou řadu činitelů, které podporují růst:

  • MODLITBA

„Ničím se příliš netrapte, všechno svěřte v modlitbě Bohu: své prosby i díky za jejich vyslyšení.“ (Filipským 4, 6)

  • ČTENÍ BIBLE

„Ne jenom chlebem bude člověk živ, ale každým slovem, které vychází z Božích úst.“ (Matouš 4, 4)

  • POSLUŠNOST

„V tom, kdo se řídí jeho slovem, se uskutečňuje Boží záměr. Poslušnost je dokladem naší sounáležitosti s ním.“ (1. Janova 2, 5)

  • SPOLEČENSTVÍ

„Nechte tedy lhaní a říkejte si navzájem pravdu, patříte přece všichni k sobě jako údy v jednom těle.“ (Efezským 4, 25)

  • ŠÍŘENÍ RADOSTNÉHO POSELSTVÍ

„Život se zjevil, a my jsme ho viděli – svědčíme a zvěstujeme vám Život věčný, který byl u Otce a zjevil se nám.“ (1. Janova 1, 2)

  • PROŽITÉ UTRPENÍ

„A Bůh veškeré milosti, který vás povolal ke své věčné slávě v Kristu, po krátkém utrpení vás obnoví, utvrdí, posílí a postaví na pevný základ.“ (1. Petrova 5, 10)