BÝT KŘESŤANEM – TO NENÍ SOUKROMÁ ZÁLEŽITOST
KŘESŤANÉ ŽIJÍ ZE SPOLEČENSTVÍ S BOHEM
A SE SVÝMI BLIŽNÍM.

NIKDO NEŽIJE SÁM PRO SEBE

Při různých příležitostech se často vynoří otázka po příslušnosti k církvi. Nejde přitom ani tak o to, co je obsahem věrouky, jako spíše o příslušnost k té které organizaci, podobně jako lidé patří k politické straně, spolku nebo klubu.

Význam pojmu „církev“ však tyto pojmy naprosto přesahuje. Zde jde o společenství křesťanů, jejichž středem a cílem je Ježíš Kristus. V Bibli je církev přirovnána k tělu. Ježíš je hlavou a obrácení lidé, členové církve, tvoří toto tělo (Efezským 4,15.16). Tak jako každý úd žije jen tehdy, je-li součástí těla, je křesťan schopen pině žít pouze v církvi. Jednotliví členové jsou spojeni (Efezským 4,16), jsou bratry a sestrami (Jakub 2,15).

V Novém zákoně je církev na zvána „povolanými“ nebo „shromážděním“. Tím, od něhož všechno vychází, je Ježíš Kristus, který lidi zve, aby jej následovali, tak jako se to stalo v případě celníka Leviho.

„Pak vyšel a spatřil celníka jménem Levi, jak sedí v celnici, a řekl mu: Pojď za mnou! Levi nechal všeho, vstal a šel za ním.“

(Lukáš 5,27.28)

Tímto způsobem Ježíš kolem sebe shromáždil učedníky, procházel s nimi Palestinou, kázal o Bohu a uzdravoval nemocné. Po určitém čase „učební doby“ je vyslal jako své vyslance k lidem, aby pro něho získávali další příznivce (Matouš 10,1-15).

Mnozí se připojili k nové církvi. Na otázku, jak lze Boha najít, Petr odpovídá:

„Litujte svých hříchů, vyznávejte je a na znamení Božího odpuštění přijměte křest, který Ježíš Kristus určil pro své následovníky. Také vy dostanete Ducha svatého.“ 

(Skutky 2,38)

Výsledek na sebe nenechal dlouho čekat.

(Skutky 2,41.42)

Kristova církev vzniká

  • tehdy, když Ježíš zve lidi, aby jej následovali,
  • vědomým rozhodnutím se pro Ježíše a pro křest,
  • prostřednictvím zvěstování výzvy a Božího poselství jiným lidem.

JEDNOTNI, NE VŠAK V UNIFORMĚ

Církev se skládá z lidí, kteří jsou různí. Proto nemůže být nikdy uniformní. žije z různorodosti svých členů. Společná základna však zprostředkovává každému pocit sounáležitosti a domova. Je lhostejné, zda se účastní pobožnosti ve Skandinávii, Africe, Asii nebo v Americe. Tam, kde církev opravdu žije, nestojí nikdo stranou.

Spojovací “články”

Křesťané se setkávají, aby spolu mluvili o Bohu, aby mu děkovali a společně se modlili. Výrazným znakem jejich spojení s Ježíšem Kristem je účast na Večeři Páně (Matouš 26,17-30; 1. Korintským 11,23-26). Bohoslužba je však více než setkání s Bohem. Bohoslužba znamená také vidět a přijmout svého bližního. Za své jednání vůči bliž nímu jsem odpovědný Bohu.

Proto přijímejte jeden druhého, tak jako Kristus k slávě Boží přijal vás.“ 

(Římanům 15,7)

JAK SE ROZHODNOUT?

Ve své dvoutisícileté historii se křesťanství znovu a znovu dělilo na menší skupiny, které zčásti až do dnešních dnů stojí vůči sobě nepřátelsky. Pro kterou církev se má dnes křesťan rozhodnout?

Vlastní rozhodování

Při rozhodování se pro některou z církví by neměla byt rozhodující její početnost nebo dobře formulované vyznání víry. Prvořadá by měla být otázka po vztahu ke Kristu a k Bibli. Snad vám některé následující body pomohou ke správné volbě:

Stojí v jejím středu Ježíš?

Je Bible uznávána celá – bez omezení anebo dodatků?

Vyprávějí členové podle výzvy Ježíše Krista také jiným lidem o Bohu?

Jsou členové přesvědčení o tom, že se Ježíš Kristus brzy vrátí a navrátí svět jeho původnímu účelu?

Najdu v této církví lásku a srdečnost, která mi zprostředkuje pocit bezpečí?

CÍRKEV S BUDOUCNOSTÍ

Ve Zjevení Jana nacházíme často mnohé zakódované popisy rozporů mezi různými církvemi. V podstatě zde jde o dvě věci:

Kdo čte knihu Zjevení, obdrží pomoc, aby se mohl cele rozhodnout pro Boha a živou Kristovu církev.

Čtenář si má být vědom, že Bůh chrání křesťana a je na jeho straně. K tomu se přece zavázal.

„Neboj se. Já jsem první i poslední.“ 

(Zjevení 1,17)

POZNÁVACÍ ZNAMENÍ

V poslední knize Bible se mluví o třech zásadních znacích církve.

„Zde se ukáže vytrvalost svatých, kteří zachovávají Boží přikázání

a víru v Ježíše.“
(Zjevení 14,12)

Kdo chce žít v budoucnosti, musí vytrvat, musí se orientovat podle Božího „žebříčku“ hodnot a musí spoléhat na Ježíše Krista.

TÝKÁ SE TO TAKÉ MNE

Křesťan nemůže žít bez církve. Není to samotář, který se zahrabává do své soukromé „svatosti“. Křesťané jdou vstříc svým bližním.

Díky Bohu, že nechce mít u sebe jen ty „úplně zbožné“, ale že zve všechny, i mne, abychom šli s ním.

Díky Bohu, že mi daroval lidi, s kterými mohu prožívat opravdové společenství.