KŘESŤANÉ JSOU REALISTÉ. MAJÍ JISTOTU, ŽE SE JEŽÍŠ VRÁTÍ.

JISTOTA BUDOUCNOSTI

Každý člověk touží vědět, co bude dál. Co nás čeká? Do čeho investovat? Politici, vědci, ekologové často představují osudy naší Země v černých barvách. Varují nás před zánikem.

Úplně jinak je tomu s křesťany. Ti se dívají do budoucnosti radostně. S nadějí očekávají příští dny. Proč? Protože Ježíš připravil budoucnost, pro kterou se vyplatí žít.

“Vaše srdce ať se nechvěje úzkostí! Věříte v Boha, věřte i ve mne. V domě mého Otce je mnoho příbytků; kdyby tomu tak nebylo, řekl bych vám to. Jdu, abych vám připravil místo. A odejdu-li, abych vám připravil místo, opět přijdu a vezmu vás k sobě, abyste i vy byli, kde jsem já.”

(Jan 14,1-3)

Kristus přijde znovu na naši zemi. Touží nás mít navždy u sebe, celou věčnost. To je jasná, nádherná perspektiva. Slíbil nám to a my mu věříme, protože ten slib nedal jen člověk, odborník nebo politik, ale Ježíš – Spolustvořitel světa, náš Pán. Bible o tom říká:

“Neboť slovo Hospodinovo je přímé …”

(Žalm 33,4)

Ježíš nejen slibuje, ale své sliby také plní. Miliony lidí mohou potvrdit pravdivost výše zmíněného tvrzení. Je charakteristické, že podstatnou část svého života věnujeme zajišťování vlastní budoucnosti. Jak často jsme ale rozčarováni! Kolikrát se věci odehrávají úplně jinak, než jsme si představovali.

Ověříme si tedy, co měl Ježíš na mysli, když hovořil o budoucnosti. Nemáme co ztratit! A získat – získat můžeme všechno, i jasnou budoucnost.

ZCELA NOVÁ BUDOUCNOST

V očích většiny lidí není obraz budoucnosti zrovna růžový – zamoření ovzduší, vody, půdy, zničení ozonové vrstvy. Svět plný odpadků a stok. Dokážeme s tím ještě něco udělat? Existuje řešení? – Ano! Hovoří o něm Boží slovo. Jan ve svém vidění spatřil nádhernou budoucnost:

“A viděl jsem nové nebe a novou zemi, neboť první nebe a první země pominuly a moře již vůbec nebylo.”

(Zjevení 21,1)

Bůh stvořil všechno nové. Dokonce nejen nebe a zemi. On promění také naše myšlení a uzdraví naše city. 

“…a setře jim každou slzu s očí. A smrti již nebude, ani žalu ani nářku ani bolesti už nebude, ani žalu ani nářku ani bolesti už nebude – neboť co bylo, pominulo.” (Zjevení 21,4)

Čí dál více lidí si uvědomuje, jak potřebná je celková obnova. Někteří vkládají svou naději do nových náboženství a duchovních směrů a hledají “nové poznání”. Příkladem může být třeba hnutí New Age (Nový Věk). Je pravdou, že v nich najdeme i některé pozitivní důrazy. Hnutí New Age například vede k zodpovědnosti za náš organizmus, když podobně jako Bible zdůrazňuje, že tělo, duch a duše představují jeden nedělitelný celek (srov. 1 Tesalonickým 5,23). V celkovém pohledu je však jedinou perspektivou všech podobných duchovních proudů znovu pouze člověk. Budoucí obnova má vyplynout z člověka samotného. Bližní, a dokonce Bůh, nejsou v tomto procesu zapotřebí. A lidské “já” slaví vítězství. Ježíš nás před tím varoval:

“Mějte se na pozoru, abyste se nedali svést. Neboť mnozí přijdou v mém jménu a budou říkat: ´Já jsem to´a ´nastal čas. Nechoďte za nimi.” (Lukáš 21,8)

Zničili jsme si naši planetu. Potřebujeme novou zemi. Bůh – Stvořitel nám ji touží darovat. Může to učinit jen On. Nikdo jiný.

NAVŽDY SPOLU

Ten nový svět je v Janově vidění popsán nezvykle sugestivně:

„A viděl jsem od Boha z nebe sestupovat svaté město, nový Jeruzalém, krásný jako nevěsta ozdobená pro svého ženicha.“

(Zjevení 21,2)

My spojujeme obnovu spíše s návratem do přírody, ale Bůh zde jako ideální životní prostor ukazuje „Jeruzalém“. Je to centrum nového života s branami, otevřenými do všech stran, připravené přijmout zachráněné.

„To město nepotřebuje ani slunce ani měsíc, aby mělo světlo: září nad ním sláva Boží a jeho světlem je Beránek. Národy budou žít v jeho světle; králové světa mu odevzdají svou slávu. Jeho brány zůstanou otevřeny, protože stále trvá den, a noci tam už nebude. V něm se shromáždí sláva i čest národů.“ (Zjevení 21,23-26)

Význam toho města je velmi důležitý: Bůh tam bude bydlet s lidmi. Touží s námi zůstat, už nás od něj nic neoddělí.

„Hle, příbytek Boží uprostřed lidí, Bůh bude přebývat mezi nimi a oni budou jeho lid; on sám, jejich Bůh, bude s nimi.“

(Zjevení 21,3)

JISTĚ SE VRÁTÍ

Ježíš se vrátí na zem. Mluvil o tom mnohokrát se svými učedníky. Jeho opětovný návrat je jedním z ústředních bodů křesťanské víry. Dává sílu k životu v nejistém světě.

Slyšitelně a viditelně

Jen málo lidí si povšimlo toho, že se Ježíš narodil. Rovněž jeho život a ukřižování v myšlení mnoha lidí nepatří k velkým událostem světového rozsahu. Úplně jinak tomu však bude, až se Ježíš vrátí.

„Hle, přichází v oblacích! Uzří ho každé oko, i ti, kdo ho probodli, a budou kvůli němu naříkat všechna pokolení země. Tak jest, amen.“ (Zjevení  1,7)

V Bibli se nachází mnoho výpovědí, které popisují Ježíšův opětovný příchod: všichni Jej uvidí (Zj 1,7 a Sk 1,9-11), všichni to uslyší (1 Te 4,16 a Mt 24,31), všichni budou pod silným dojmem této události (Mk /3,16; L 9,26; Mt 16,27; 25,31-32). Ježíš se vrátí s mocí a slávou (Mt 24,30). V Bibli není ani zmínka o tajném příchodu. Nikdo to nepřehlédne, nikdo nezůstane lhostejný. Mnozí by si přáli, aby ten den nikdy nenastal (024,30). S Ježíšovým návratem totiž přijde i soud (J3,17-19). Ale pro všechny, kteří doufají v Boha, to bude začátek nové budoucnosti. Apoštol Pavel o tom napsal:

Apoštol Pavel o tom napsal: „Nyní je pro mne připraven vavřín spravedlnosti, který mi dá v onen den Pán, ten spravedlivý soudce. A ne jen mně, nýbrž všem, kdo s láskou vyhlížejí jeho příchod.“

(2 Tm 4, 8)

TADY A TEĎ

Někdy je slyšet námitku, že křesťané létají v oblacích, že prý ztratili kontakt se skutečností. Místo toho, aby se utkali s problémy světa, čekají se založenýma rukama na řešení zvenčí. Nedělají nic pro záchranu země. Očekávají Ježíše, který vše vyřeší. Tato námitka je většinou neopodstatněná. Ten, kdo rozumí křesťanské jistotě, se nemůže odtáhnout od světa a nechat ho jeho vlastnímu údělu. Křesťané žijí tady a teď Shodně s Božím doporučením „podmanit si a obdělávat zemi‘ (Gn 1,28; 3,23) za ni přijímají odpovědnost.

Než byl Ježíš ukřižován, dal svým následovníkům důležitý úkol: hlásat evangelium. Dobrá zpráva (evangelium) není pouhým povídáním o nádherné budouc nosti, ale také krokem vstříc všem lidským potřebám dneška. Křesťané nesou světu naději, ale ukazují také na lásku Ježíše Krista, který o člověka pečuje už nyní.

NEODOLATELNÉ POZVÁNÍ

 Ve 25. kapitole evangelia Matouše Ježíš představuje vizi svého opětovného příchodu. Když se vrátí, usedne na trůnu slávy a řekne:

„Pojďte, požehnaní mého Otce, ujměte se království, které je vám připraveno od založení světa. Neboť jsme hladověl, a dali jste mi jíst, žíznil jsem, a dali jste mi pít, byl jsem na cestách, a ujali jste se mne, byl jsem nahý, a oblékli jste mě, byl jsem nemocen, a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení, a přišli jste za mnou.“

(Mt 25,34-36)

Ježíš ve svém království nepřivítá ty, kteří vedou zbožné řeči. Budou v něm ti, kteří v každodenním životě projevovali Boží lásku. Všimněte si, že oni sami si nejsou vědomi toho, že činí něco pro Ježíše. Konání dobra je pro ně čímsi přirozeným (Mt 25,37-39).

„…cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili.“

(Mt 25,40)

Nejde tu o stálou sebekontrolu, o prokazování pomoci bližním, protože „se to má“, protože se za to dostanu do Božího království. „Požehnaní mého Otce” dělají spontánně to, co je třeba udělat. A možností práce pro druhé je spousta. Jistota, že se Ježíš vrátí, jim dává sílu pustit se do těchto úkolů. Život ve stavu očekávání je jednodušší než ve stavu rezignace. Křesťané mají jasnou budoucnost, ale také pino práce ještě teď.