MILUJEME ŽIVOT. JEŽÍŠ ZEMŘEL, ABYCHOM MOHLI VĚČNĚ ŽÍT.

MILOVAT ŽIVOT

Kdo z nás nemiluje život? Za každou cenu se bráníme smrti. Věda i medicína neustále hledají prostředky, jak jí uniknout. Chceme žít. Tuto naši touhu využívá také reklama. Většinou nám představuje krásné mladé lidi plné energie a spokojené s životem.

O tom sníme. Takoví bychom chtěli být stále. Ale z nemoci, stáří a pomíjivosti máme strach.

Děsí nás myšlenky na smrt, a proto si je nepřipouštíme. Neradi o smrti mluvíme. Ale Boží slovo nám ukazuje jinou možnost, jak řešit celý problém. Smrt je skutečností, ze které nemusíme mít strach.

„Nauč nás počítat naše dny, ať získáme moudrost srdce.“ (Žalm 90, 12)

Když víme, jak je život krátký, měli bychom se naučit moudře řídit vlastní osud, správně se rozhodovat a přimět se k věcem nejdůležitějším, k hledání Boha. Křesťan ví, že smrt nepředstavuje konec. Je to pouze období čekání na zmrtvýchvstání k věčnému životu, který Bůh nabízí všem.

DECH ŽIVOTA

Odkud se vzal život? V Bibli na tuto otázku nacházíme zajímavou odpověď:

„Vytvořil Hospodin Bůh člověka, prach ze země, a vdechl mu v chřípí dech života. Tak se stal člověk živým tvorem.“ (Genesis 2, 7)

Bůh stvořil člověka, „aby byl jeho obrazem“ (Genesis 1, 27), podle své podoby. Adam a Eva byli utvořeni jako dokonalé bytosti. Znamenalo to také, že budou žít věčně. Bůh, který miluje život a je jeho dárcem, nechtěl, aby jeho stvoření umíralo. Varoval lidi před smrtí, která je důsledkem oddělení se od Boha, důsledkem neposlušnosti a hříchu.

Ale Bůh dal lidem zároveň také možnost volby.

PODVOD

Adam a Eva si byli dobře vědomi toho, že stačí pouze sníst ovoce ze „stromu poznání dobrého a zlého“ a jistě zemřou (Genesis 2, 17). Bylo to jasné Boží varování, ale oni se přesto nechali svést:

„Nikoli, nepropadnete smrti, Bůh však ví, že v den, kdy z něho pojíte, otevřou se vám oči a budete jako Bůh znát dobré i zlé.“ (Genesis 3, 4.5)

Satanova slova byla pravým opakem slova Božího. Adam a Eva stáli před rozhodnutím: komu důvěřovat? Oba dva přitahoval slib, že poznají něco lepšího a že se jim nic nestane, když vezmou Boží zákaz na lehkou váhu.

Snědli ovoce a hned si uvědomili, že udělali chybu. Důsledky však již nešlo vrátit zpět.

„Prach jsi a v prach se navrátíš.“ (Genesis 3, 19)

Prostřednictvím prvních rodičů zasáhla smrt všechny. Stala se neodlučitelnou součástí života.

„Skrze jednoho člověka totiž vešel do světa hřích a skrze hřích smrt, a tak smrt zasáhla všechny, protože všichni zhřešili.“ (Římanům 5, 12)

Není ovšem možné obviňovat z existence smrti pouze první lidi. Je pravda, že smrt přišla kvůli Adamovi a Evě, ale jejich příběh, to je ve skutečnosti příběh každého z nás. Také text říká něco víc: „všichni zhřešili“, proto také všichni žijeme s vědomím toho, že musíme zemřít.

TI, KTEŘÍ ZESNULI

Často se mluví o zemřelých jako o lidech, kteří spí. Je to biblická myšlenka. Starozákonní prorok Daniel říká o těch, co odešli, že …spí v prachu země… (Daniel 12, 2)

Když Lazar umřel, Ježíš řekl:

„Náš přítel Lazar usnul.“ (Jan 11, 11)

To je velice důležitá myšlenka. Ten, kdo spí, neví, co se kolem něho děje.

„…mrtví nevědí zhola nic a nečeká je žádná odměna, … a nikdy se již nebudou podílet na ničem, co se pod sluncem děje. …neboť není díla ani myšlenky ani poznání ani moudrosti v říši mrtvých, kam odejdeš.“ (Kazatel 9, 5.6.10)

Smrt ztrácí svůj děsivý charakter. Věčná pekelná muka a putování duší jsou Bibli zcela cizí. Písmo jasně vysvětluje, že celý člověk po smrti spí. Ani netrpí, ani nechválí Boha, ale obrací se v prach, ze kterého byl vzat (Žalm 6, 6).

PROBUZENÍ

To ale není konec. Ježíš by chtěl z toho spánku probudit všechny. On je Pánem života a smrti. On zvítězil nad smrtí, když za nás zemřel a vstal z mrtvých. Jeho hrob zůstal prázdný (Jan 20, 6.7). A až se Ježíš ve slávě vrátí, probudíme se ze snu smrti tak, jako se budíme každé ráno. Kristus nám to slíbil.

ZMRTVÝCHVSTÁNÍ

Vždy byli lidé, kteří nechtěli Ježíši důvěřovat. Smrt i zmrtvýchvstání Krista se jim zdálo nevěrohodné. O takových lidech píše už apoštol Pavel v listu Korintským (1. Korintským 15, 12-19). Stojí za to si tento oddíl přečíst.

Všechna naděje křesťanů je založena na skutečnosti, že Kristus byl vzkříšen. Jeho zmrtvýchvstání umožňuje i jejich zmrtvýchvstání. (1. Korintským 15, 20)

„Zazní povel, hlas archanděla a zvuk Boží polnice, sám Pán sestoupí z nebe, a ti, kdo zemřeli v Kristu, vstanou nejdříve; potom my živí, kteří se toho dočkáme, budeme spolu s nimi uchváceni v oblacích vzhůru vstříc Pánu. A pak už navždy budeme s Pánem. Těmito slovy se navzájem potěšujte.“ (1. Tesalonickým 4, 16-18)

To je jasná výpověď. Skutečně umíráme, ale je tu naděje. Jestliže budeme důvěřovat Bohu, on má tu moc probudit nás z mrtvých.

MOCNÉ PROBUZENÍ

Zmrtvýchvstání bude nádhernou událostí, která předčí všechny naše představy. Není snadné pochopit smrt, natož probuzení z mrtvých. Ale Bible na toto téma říká:

„Tak je to i se zmrtvýchvstáním. Co je zaseto jako pomíjitelné, vstává jako nepomíjitelné. Co je zaseto v poníženosti, vstává v slávě. Co je zaseto v slabosti, vstává v moci. Zasévá se tělo přirozené, vstává tělo duchovní. Je-li tělo přirozené, je i tělo duchovní.“ (1 K 15, 42-44)

Při zmrtvýchvstání budeme proměněni. S největší pravděpodobností budeme vypadat úplně jinak. Vstaneme krásní a mladí, ale přitom si uchováme svoji totožnost. Jedno je však zcela jisté: už nebudeme muset umírat. Pak budeme žít věčně.

START DO ŽIVOTA

Smrt znamená konec života na zemi. Lidé, kteří se náhle dozví, že jsou nevyléčitelně nemocní a už jim nezbývá mnoho času, prožívají dny svého života mnohem intenzivněji. Někteří zbylý čas využívají k tomu, aby obnovili zpřetrhané kontakty s lidmi, jiní hledají pokoj s Bohem. Takové věci bychom však měli dělat stále, ne teprve tehdy, když se obáváme smrti.

I přesto, že věříme ve zmrtvýchvstání, nezůstaneme lhostejní, když nám umírá blízká osoba. To je zcela přirozené. Loučení nás naplňuje smutkem. Ale máme útěchu. Víme, že nám Ježíš daruje nový život.

Znovu uvidíme své milované, ty, kteří žili blízko našeho Pána. Nikdy už nebudeme rozděleni. Navždy budeme žít společně s Bohem, s Bohem, který miluje život.