NÁŠ OSUD NENÍ ZAPSANÝ VE HVĚZDÁCH. JEDINĚ BŮH ZNÁ NAŠI BUDOUCNOST. NIKDO JINÝ.

NIKDO, JENOM BŮH

Astrologie, věštění z ruky, z karet, černá kočka přes cestu, pátek třináctého, kouzla a čáry, zvedání stolečků na spiritistických seancích… To nejsou vzpomínky na minulost, na středověk. Takové praktiky jsou aktuální i dnes. Mnozí dnes věří na čarodějnice. Dřív než začne nový den nebo týden čtou lidé horoskopy. Stává se, že odmítnou v pátek třináctého podepsat smlouvu.

Zábava? Hloupost? Podivínství? V každém z nás je touha po nadpřirozeném. Ve světě zaměřeném především na nabývání materiálních hodnot toužíme po něčem jiném, lepším – po lásce, pocitu bezpečí, svobodě, duchovních hodnotách. Stále více lidí volá po novém, šťastnějším světě. Při snaze vyjít takovému očekávání vstříc se najdou lidé, kteří nabízí něco neobvyklého – poznání a praktiky se nesetkáváme každý den.

Ale objevuje se také nebezpečí, kdy lidé místo slibované volnosti a pocitu bezpečí upadají do nové závislosti. Člověka totiž stvořil Bůh a pouze ve spojení s ním může člověk najít opravdové štěstí.

Zajímavosti, obtíže a pokušení dnešního světa nám brání zůstat v harmonii Stvořitelem. Bůh nám však dal průvodce – Bibli, která ukazuje správnou cestu životem (2 T, 3,16.17).

Našim příkladem je Ježíš. Když ho pokoušel satan, Ježíš řekl:

“Jdi z cesty, satane; neboť je psáno: Hospodinu, Bohu svému, se budeš klanět a jeho jediného uctívat.”

(Matouš 4,10)

Ježíš dobře věděl, že kromě božské moci existuje také zlá moc, a byl připraven jí čelit. Satanovo pokušení mu pomohlo rozpoznat Písmo svaté. Z něho čerpal sílu i argumenty proti zlé moci.

STŘÍPKY MYŠLENEK

Lev N. Tolstoj kdysi řekl: “Každý člověk je Boží myšlenkou.” V tomto konstatování se skrývá přesvědčení, že nejsme dílem náhody. Bůh o nás přemýšlel. Touží po nás. On nás stvořil.

“Toto praví Hospodin, tvůj vykupitel, který tě vytvořil v životě matky: ´Já jsem Hospodin, já konám všechno: sám nebesa roztahuji, překlenul jsem zemi. Kdo byl se mnou?´Hospodin ruší znamení žvanilů a z věštců činí pomatence, obrací mudrce nazpět a jejich poznání mate.”

(Iz 44,24.25)

Bůh je víc než jenom vládce celého světa, duchovních a tělesných bytostí. Je Stvořitelem všeho, ale sám není stvořením. I když je možné v různých věcech rozpoznat Boží vliv, přesto tyto věci nejsou Bohem. Jenom on všechno stvořil. A on je také jediným, kdo zná naši budoucnost a v každé chvíli může ovlivnit náš úděl.

NEBEZPEČNÁ HRA

Je zajímavé, že v Bibli nenajdeme místo, které by popíralo existenci duchovních bytostí. V biblických dobách byla astrologie součástí každodenního života pohanů a nadšení nadpřirozenými silami bylo hodně podobné tomu dnešnímu. Bible ovšem ani v nejmenším nepochybuji o tom, že praktiky takového druhu nejsou shodné s Boží vůlí.

Až vstoupíš do země, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh, neuč se jednat podle ohavností oněch pro-národů. Af se u tebe nevyskytne nikdo, kdo by provedl svého syna nebo svou dceru ohněm, věštec obírající se věštbami, mrakopravec ani hadač ani čaroděj ani zaklínač ani ten, kdo se doptává duchů zemřelých, ani jasnovidec ani ten, kdo se dotazuje mrtvých. Každého, kdo či ní tyto věci, má Hospodin v ohavnosti…“

(Dt 18,9-12)

Vyzkoušel si to i král Saul, když šel za věštkyní do Én-dar. Sliboval si pomoc od mrtvého Samuele (15 28). Dříve král sám vyháněl ze země věštce a vyvolávače duchů, ale když se narušil jeho vlastní vztah $ Bohem, obrátil se o po moc ke spiritistickému médiu. Na dů sledky nebylo třeba dlouho čekat (1 S 29-31).

NÁTLAK UTRPENÍ

Mnoho lidí má tendenci hledat pomoc u nadpřirozených sil tehdy, když se jich dotýká utrpení, bolest, ztráta milované osoby, když se ocitnou v situaci, kterou sami nechtějí nebo neumějí vyřešit. Teh dy je přitahují dramatická uzdravení, zázrační uzdravovatelé, jasnovidci, transcendentální meditace, spiritizmus – tajemná věda různého druhu. Slibuje se jim vyřešení všech problémů, ale jejich údělem je často, jak jinak, rozčarování a závislost. Ježíš zve všechny, kterých se dotklo jakékoliv neštěstí:

„Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout.“ (Mt 11,28)

Náš Spasitel je dnes stejný lékař jako před 2000 lety, kdy přinášel úlevu v utr pení a neštěstí. A také dnes chce říct věřícím nejdříve: „Buď dobré mysli, synu, odpouštějí se ti hříchy“ (Mt 9,2)

Ne vždy svítí v životě slunce, někdy přijdou i mračna a bouřky. Nikdo z nás ne má jistotu, že zítra nebude mít problémy. Ale jako věřící lidé víme, že nejsme se svými starostmi sami. Existuje Bůh, který je s námi a neopouští nás ani v utrpení. A jeho vliv se projevuje i tím, že když mu důvěřujeme, tak se nehroutíme, neupadáme do zoufalství, ale jsme vytrvalí.

ČAS ŽÍT, ČAS UMÍRAT

Smrt nás naplňuje hrůzou, protože se zdá, že jí všechno končí. Naše mysl se brání o ní přemýšlet. Proto se také tak rychle ujímá každý názor, který umenšuje její hrůzu nebo dokonce popírá je jí existenci.Víra v pre existenci a život po životě v nejrůznějších formách vychází z okultizmu a východních náboženství. Bez větší námahy se ujímá všude tam, kde se objevila krize víry v Ježíšova slova. Náš Spasitel řekl:

„Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít.“ 

(J 11,25)

Toho, kdo věří těmto slovům, provází klidné myšlenky na budoucnost. Bůh přece nechce, abychom se báli smrti. Bible říká, že smrt skutečně existuje. Nazývá ji nepřítelem člověka:

 „Jako poslední nepřítel bude přemožena smrt.“

(1 K 15,26)

Bible nás nenechává na pochybách, že smrt je důsledkem našeho hříchu. Sou časně nám ale podává radostnou zprávu – existuje zmrtvýchvstání a nový život.

Jde tu o něco úplně jiného než o víru v reinkarnaci. Když Ježíše ukřižovali, zemřel a položili ho do hrobu. Nevešel do jiné formy života, nežil dál v jiné podobě, ale vstal z mrtvých ve své vlastní podobě. Poznali ho učedníci, se kterými mluvil, dovolil jim dotýkat se ho, přijímal pokrm (L 24,36-43).

Když Boží slovo říká, že smrtí vše nekončí, neznamená to, že ve chvíli úmrtí nějaká vědomá část člověka přejde do jiného rozměru, do jiného způsobu života nebo se vtělí do jiného těla. Vzkříšení je probuzení ze snu smrti do nového života. Ježíš na zemi zvítězil nad smrtí. Vzal na sebe všechny naše viny a otevřel nám cestu do věčného života. Náš Bůh, Stvořitel, touží, abychom s ním žili navěky.

SVOBODNÁ VŮLE

Jistota toho, že nás Bůh miluje a Ježíš nás zachránil, nám dává svobodu. Jak cenný je to dar, tomu rozumí především ti, kteří ho ztratili. Závislost na alkoholu, lécích, cigaretách a také na lidech naši svobodu ohraničuje. Rovněž strach člověka omezuje. Lidé, kteří provozují různé druhy magie a spiritizmu, ztrácí svoji svobodu, aniž by si toho vždy byli vědomi. I jim sliboval Ježíš záchranu. Jest liže se k němu obrátí o pomoc, pak nebudou mít zlé síly žádnou šanci. Je zvláštní, že svobodu často hledáme am, kde o ni určitě přijdeme. V dnešní době se sta/o módní hloubat sám v sobě, hledat vlastní nitro, své „já“, což má vést k menší závislosti na okolí. Je dobré naučit se skrze sebeuvědomění přátelsky pohlížet na sebe a své okolí. Zlé to začíná být tehdy, když Boha a své bližní odsouváme ze sféry svých zájmů. Nasměrování myšlenek na Boha a bližní je totiž v životě křesťana to nejdůležitější.

A tak máme alespoň horoskop. Informace o tom, jestli dnes máme „svůj den“, či zda jsou hvězdy nakloněny lásce nebo zájmům. Ale co to znamená?

Hledání pomoci u astrologů znamená vědomé nebo i nevědomé pomíjení vlastní iniciativy. To ne já, ale „hvězdy“ určují, co musím udělat. Už nedokáži reagovat ve shodě se svou vůlí. Všechno se zdá být určeno shora. A čím víc přemýšlím o neštěstí, které mi předpověděly „hvězdy“, tím jistější je, že pod vlivem čekání na smůlu udělám skutečně nějakou chybu, která mi způsobí ne nadále zlo.

Tento fenomén je v psychologii známy pod názvem „self-fulfilling prophecy“ (splnění předpovědi).

Bůh nechce, abychom byli tímto způsobem závislí. On zná náš osud dříve, než přijdeme na svět (Ž 139,16), ale on ho neurčil. To my sami si utváříme svůj život. Bůh nás stvořil pro svobodu.