JEŽÍŠ KRISTUS JE MOSTEM, KTERÝ NÁS SPOJUJE S BOHEM! MŮŽEME MU DŮVĚŘOVAT.

STAVITEL MOSTŮ

Všichni to známe – nemotorným, lehkomyslným nebo neupřímným jednáním jsme se ocitli v nepříjemné situaci. Stydíme se sami před sebou. Je nám to líto především proto, že kvůli nám trpěl někdo jiný. Tolik nás trápí výčitky svědomí, že se snažíme vyhnout setkání s osobou, které jsme ublížili.

Všechny pokusy druhé strany o sblížení jsou marné, protože jsme natolik v zajetí svých pocitů viny, že nevidíme odpovídající signály anebo jim přisuzujeme špatné pohnutky. A ani nás nenapadne, že nám ten druhý jednoduše odpustil.

Nepříjemná situace. Musí být přece nějaké východisko. Možná by nám mohla dělat prostředníka třetí osoba.

Ježíš říká: “Já jsem ta cesta…”

(Jan 14,6)

Ježíš je mostem, který nás spojuje s Bohem i s lidmi. On odpouští naše provinění a dokáže nás osvobodit od pocitů viny, smířit nás s Bohem i s druhými.

MOST

Jak všichni víme, mosty se budují nad překážkami: nad vodou nebo nad propastí. Zpravidla musí být upevněné na jedné i druhé straně. Tento obraz nám hodně vypovídá o Ježíši.

Ježíš je Boží Syn (Židům 1,3-12; Jan 1,1-3). Jako člověk se stal naším bratrem (Židům 2,11.14.17; Filipským 2,2-7). Ztotožnil se s námi, přišel do naší situace. Měl stejné tělo jako my, poznal naše problémy. Rozumí jim a zná je z vlastní zkušenosti.

Zároveň je naším vzorem. Byl zkoušený ve všem tak jako my, ale nedopustil se hříchu (Židům 4,15; 1 Petrova 2,22).

Kristus nejen krásně kázal o odpuštění a o věčném životě. On sám se zapojil do toho, co hlásal. Vzal na sebe celou naši vinu, zemřel za nás. Ukázal nám tím výšku, šířku i hloubku Otcovy láska a jeho dobroty (Židům 9,14.15; 2 Korintským 5,19-21). Most byl postaven. Spojení s Bohem bylo obnoveno.

“Je totiž jeden Bůh a jeden prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš…”

( 1 Timoteova 2,5)

MODEL

Potřebujeme most k Pánu Bohu. Bůh to věděl, a proto dal izraelskému národu názorný mode. Po odchodu z Egypta jim přikázal vybudovat svatyni, kam Izraelité přicházeli vyznávat své viny a kde kněží každý den přinášeli oběti za hříchy. Jednou za rok pak velekněz při svátku dne smíření vykonal očištění svatyně a přijímal odpuštění pro sebe i všechen svůj lid. Právě on byl svým způsobem mostem mezi Bohem a člověkem.

Svatyně se skládala z nádvoří a ze stanu – svatyně. Na nádvoří byl oltář a umyvadlo. Stan byl rozdělen na dvě části. V první stál svícen, kadidlový oltář a stůl s posvátnými chleby. Ve druhé byla truhla smlouvy s Božími přikázáními (Ex 25-40).

Bůh si přál, aby Mojžíš postavil stánek podle vzoru, který mu ukázal. Na Boží příkaz nosili Izraelci svatyni po dobu čtyřicetiletého putování po poušti stále s sebou. Tím dal Bůh jasně najevo, že nechce přerušit spojení s člověkem. s námi chodí stále.

SKUTEČNĚ SVOBODNI

Svatyně a kněžská služba Starého zákona byly symboly toho, co se stalo skutečností v Ježíšově životě, smrti a zmrtvýchvstání.

 „A nevešel do svatyně s krví kozlů a telat, ale jednou provždy dal svou vlastní krev, a tak nám získal věčné vykoupení.“

(Židům 9,12)

Skrze Ježíše teď máme volný přístup k Otci. On neukončil své poslání po zmrtvýchvstání.

Ježíš žije a v každé chvíli nás touží vyslechnout, odpustit nám a pomoci.

„Avšak zhřeší-li kdo, máme u Otce přímluvce, Ježíše Krista spravedlivého. On je smírnou obětí za naše hříchy, a nejenom za naše, ale za hříchy celého světa.“

(1 Janova 2,12)

Sám Ježíš nás osvobozuje od všech našich hříchů a pocitů viny.

V novozákonních dobách už není třeba kněží – prostředníků.

„Levitských kněží muselo být mno ho, protože umírali a nemohli sloužit trvale. Ježíšovo kněžství však nepřechází na jiného, neboť on zůstává na věky. Proto přináší dokonalé spasení těm, kdo skrze něho přistupuji k Bohu; je stále živ a přimlouvá se za ně.“ 

(Židům 7,23-25)

ZAKÁZANÝ VÝCHOD

Most existuje. Nejednou už prokázal svou pevnost. Teď už záleží jen na nás, jestli na něj vstoupíme. Rozhodnout se musíme sami. Pozor ovšem, aby nebylo pozdě. Poslední hranici všem možnostem položí smrt anebo Ježíšův opětovný příchod.

Je nepříjemné vědět, že potom už nebude žádná naděje. Ale vidíme v tom neomezenou možnost volby, kterou nám zaručuje Bůh. Nenutí nikoho k tomu či onomu rozhodnutí. Nechává nám volnost výběru a se smutkem přihlíží tomu, když se stavíme na stranu jeho protivníka, třebaže je to krok do propasti smrti.

Vejít na “most”, spolehnout se zcela na Ježíše, znamená život. Pro nás i pro naše bližní. Vstupem na “most” dáváme příklad jiným.  Tehdy se stáváme prostředníky a kněžími (1 Petrova 2,5.9; 2 Korintským 5,18-20). Ukazujeme tím to, co se pro nás samotné stalo skutečností: Bůh je s námi, jsme s ním spojeni. 

Nikdo nám to nemůže vzít. A tato společnost je otevřená pro každého. Je to víc než jen pěkné prohlášení. Dává nám to odpovědnost za jiné. Jestliže nám Ježíš umožnil přístup k Bohu, proč bychom ho my měli před ostatními zamykat? Jsme zvěstovateli naděje, kterou nám dal Spasitel.  A je to naděje pro všechny. 

“Protože Ježíš obětoval svou krev, smíme se, bratří, odvážit vejít do svatyně cestou novou a živou, kterou nám otevřel zrušením opony – to jest obětováním svého těla. Máme-li tedy tak velikého kněze nad celým Božím domem, přistupujeme před Boha s opravdovým srdcem a v plné jistotě víry, se srdcem očištěným od zlého svědomí a s tělem obmytým čistou vodou. Držme se neotřesitelné naděje, kterou vyznáváme, protože ten, kdo nám dal zaslíbení, je věrný.”

(Židům 10,19-23)