VĚŘIT ZNAMENÁ VÍC VĚDĚT, ZNAMENÁ TO POZNAT A DŮVĚŘOVAT

VĚŘIT ZNAMENÁ DŮVĚŘOVAT

Věřím, že zítra bude svítit slunce.“ „Věřím, že je to tak.“ To jsou obvyklé formulace. Říkáme „věřím“- a myslíme tím „myslím“, „přijímám“, „domnívám se“ nebo také „považuji něco za správné“. Často mluvíme o víře, když něco přesně nevíme.

V češtině je slovo „věřit“ příbuzné slovu „důvěřovat“. Myslí se tím „slíbit si věrnost“, „někomu důvě­řovat“, „navázat s ním vztah“.

V Bibli má slovo „věřit“ podobný význam. V hebrejštině znamená uchopit, pevně držet, být věrný. V řečtině je obsahem slova „vě­řit“- považovat za pravdu (Ma­touš 24,26) – důvěra a věrnost. Také zde jde o vztah člověka k člověku. Když jako křesťané mluvíme o tom, že věříme, vyjad­řujeme tím svůj niterný vztah k Ježíši Kristu. Aby tento vztah mohl vzniknout, podává nám Bib­le obsáhlou zprávu o Ježíši Kris­tu, o jeho životě a činech, které vykonal.

Toto však je zapsáno, abyste věřili, že Ježíš je Kristus, Syn Boží, a abyste věříce měli život v jeho jménu.“ 

(Jan 20,31)

ZÍSKAT DŮVĚRU

Mladý muž se setkává s mladou dívkou. Setkání vzbudí oboustranný zájem. Setkávají se častěji. Vzá­jemně se poznávají a učí se rozumět si. Jsou jeden druhému sympatičtí a vzájemně se přitahují. Přiznávají se ke své lásce. Od této chvíle jsou pokud možno stále spolu. Pak násle­duje svatba. Slibují si navzájem, že si budou věrní. Teď už žijí spolu a jen pro sebe. Budou si říkat: Miluji tě. Věřím ti. Přijímám tě takovou, jaká jsi. Věřím ti, budu za tebou stát. Na takovém základě může vzniknout dobrý vztah.

VĚŘIT SE MŮŽE “NAUČIT”

Každý ….

Co platí v mezilidských vzta­zích, platí také ve vztahu k Bohu. Dříve než mu uvěříme, musíme jej poznat.

Někdo může říci: Neměl jsem to štěstí vyrůstat v křesťanském do­mově.

Jiný tvrdí: Nejsem nábožensky zalo­žený.

Tím se ale jen snaží vyhnout jasné­mu stanovisku, jasnému rozhodnutí. Křesťanská víra nezáleží na původu, schopnostech nebo výchově. Každý člověk může Boha poznat a uvěřit v něj. Bůh nikoho nediskriminuje.

Bůh chce, aby všichni lidé došli spásy a poznali pravdu.“

(1. Timoteova 2,4)

… Kdo chce naslouchat

Ježíše Krista poznáváme po­mocí Bible. První krok na cestě víry záleží v naslouchání Božímu slovu.

Tedy víra je ze slyšení, slyšení pak skrze slovo Boží.“

(Římanům 10,17) 

Je samozřejmé, že i v naslouchání se musíme cvičit. Nestačí poslou­chat jen na „půl ucha“. Také není rozhodující, zda se nám Boží slovo líbí nebo ne.

V Božím slově objevuji sám sebe, poznávám se v něm jako v zrcadle. Může to být nepříjemné, dokonce bolestné poznání. Přesto naslou­chám dále a nechávám se usměrňo­vat. Chci přijmout to, co pro mne ze slyšeného poselství vyplývá. Kdo na­slouchá poctivě, ten si může být jist, že jej Bůh neopustí (Přísloví 2,7).

VÍRA A ROZUM

Věřit — to je někdy opravdový boj s rozumem. Spolehnutí na Kris­tovo zaslíbení stojí někdy proti vší lo­gice a životním zkušenostem.

Ve víře je však všechno možné, pro­tože víra počítá s Ježíšem a s jeho neomezenými možnostmi. U Lukáše 5,1-11 čteme příběh o Petrovi jako rybáři. Petr celou noc nic nechytil. Pak mu Ježíš poradil, aby vyjel za jasného dne a rozhodil sítě. Pro rybáře Petra to bylo naprosto nepo­chopitelné, a přesto řekl:

Na tvé slovo spustím sítě.“ 

(Lukáš 5,5)

Zde je patrné: Věřit — to neznamená prosit o něco utopického, ale prostě spolehnout se na Ježíšovo slovo. Petr neměl žádnou jinou záruku než pouhé Ježíšovo slovo. Na toto slovo se mohl spolehnout. Jak to bylo ro­zumné, to se ukázalo později.

Když to učinili, zahrnuli veliké množ­ství ryb, až se jím sítě trhaly.“

(Lukáš 5,6)

Něco se děje

Petr znal Ježíše. Důvěřoval mu a věděl: Tento muž nelže. Proto podřídil své vlastní úvahy Ježíšovu přání. Uposlechl — a to byl důkaz o pravosti jeho víry. Bible říká:

Stejně tak i víra, není-li spojena se skutky, je sama o sobě mrtvá.“ (Jakub 2,17)

Jde o záležitost citu?

Pocity lze velmi snadno ovlivnit. Mohou nás podvést nebo přivést na scestí. Proto se na ně nemůžeme vždy spoléhat. Je dobré, když se naše víra nespoléhá na pocity, ale je zakotvena v Ježíši, o kterém Bible říká:

Ježíš Kristus je tentýž včera i dnes i na věky.“

(Židům 13,8)

Nebe a země pominou, ale má slova nepominou.“

(Matouš 24,35)

Já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku.“

(Matouš 28,20)

Kdo má, ten má

Na Ježíše a jeho slovo se mů­žeme spolehnout. Kdo věří Ježíši, ten zcela jasně ví: Ježíš mne přijal!

A to je to svědectví: Bůh nám dal věčný život, a ten život je v jeho Synu. Kdo má Syna, má život; kdo nemá Syna Božího, nemá život. Toto PÍŠU vám, kteří věříte ve jméno Syna Božího, abyste věděli, že máte věčný život.“

(1. Janova 5,11-13)

ZMĚNA A RŮST

I když Ježíš již zde s námi na zemi nežije, můžeme ve víře v něj růst. K pochopení nám může pomoci příklad muže a ženy. Milují-li se, budou spolu hovořit, naslouchat si a společně něco podnikat. Tím se totiž prohlubuje jejich vztah.

Přeneseme-li tento příměr do du­chovní oblasti, myslíme na růst ve víře.

Pomáhají nám především čtyři věci:

Čtení Bible

Čtením Bible stále lépe pozná­váme, co pro nás Ježíš znamená. Ježíš řekl:

Já jsem chléb života(Jan 6,35) — Ježíš nasytí náš duchovní hlad po naplnění smyslu života.

Já jsem ta cesta“ (Jan 14,6) — Ježíš nás vyvádí ze slepé uličky života.

„Já jsem ta pravda“ (Jan 14,6) — Je­dině Ježíš nás uchrání od všech bludů.

Já jsem život(Jan 14,6) — Pro Je­žíše Krista dostává náš život smysl a naději, která jde až za hrob.

Modlitba

Kdo věří, ten se modlí. Jako ne­může žít člověk bez dýchání, tak ne­může žít křesťan bez modlitby. Mod­litba prohlubuje náš vztah ke Kristu.

Proste, a bude vám dáno; hledejte, a naleznete; tlučte, a bude vám otevřeno.“                  

(Matouš 7,7)

Společenství

Být křesťanem, to není něco soukromého, co se odehrává kdesi v tajnosti. Věřící hledá společenství s jinými věřícími a jeho víra tím ros­te.

„Vytrvale poslouchali učení apoštolů, byli spolu, lámali chléb a modlili se.“ 

(Skutky 2,42)

Předej to dál …

Kdo zažil setkání s Kristem, vy­pravuje o tom ostatním. Nemůže prostě tuto velkou pozitivní změnu ve svém životě utajit.

„Čím srdce přetéká, tím ústa oplý­vají.“

(Matouš 12,34)

„Neboť o tom, co jsme viděli a sly­šeli, nemůžeme mlčet.“

(Skutky 4,20)

SILNÝ JAKO NIKDY PŘEDTÍM

V mezilidských vztazích často bez váhání podstupujeme riziko, že se na někoho vážeme. Víme, že náš partner má chyby a slabosti — stejně jako my. Spoléháme však na pev­nost vztahu, který jsme vytvořili. Doufáme, že to společně zvlád­neme.

Ježíš Kristus je dokonalý. Nepotře­bujeme to zkoumat a ujišťovat se o tom, ale také před ním nemůžeme nic předstírat. Nabízí nám partner­ství, chce být trvale s námi, chce při nás stát — a to bez jakýchkoli podmí­nek. Je to více, než můžeme očeká­vat od kteréhokoli člověka na zemi. S Ježíšem jsme prostě silnější než kdykoli předtím, aniž bychom pod­stupovali sebemenší riziko.