BŮH SI PŘEJE, ABYS S NÍM HOVOŘIL. O VŠEM.
NASLOUCHÁ A ODPOVÍDÁ.

TEN, KDO TI NASLOUCHÁ

Otevřenost, dobrota, láska, porozumění, síla, důvěryhodnost — to jsou pojmy, které se u mnohých váží k představě dobrého otce. Moderní rodiny se však v posledních letech natolik změnily, že jen velmi málo dětí má to štěstí, že má takového otce. Děti se dělí o své problémy spíše se svými přáteli, anebo je zcela potlačují, protože buď jejich otec nemá čas, nebo mu schází porozumění.

Přesto nemusíme tuto ideální představu házet přes palubu. V Bibli se často hovoří o Bohu jako o Otci, který má vlastnosti, o nichž jsme se zmínili. Má pro nás vždycky čas. Můžeme k němu vždycky přijít se svými problémy. Vyzývá nás:

„Až mě budeš v den soužení volat, já tě ubráním.“

(žalm 50,15)

Zde však nejde jen o pohyb jedním směrem, nýbrž o opravdový rozhovor s Bohem. Bible to nazývá modlitbou.

BŮH SI PŘEJE, ABYS S NÍM HOVOŘIL

JAK?

Existuje mnoho možností, jak vést rozhovor. Předpokladem intenzivního rozhovoru ve dvou je však příklon k partnerovi.

Také zachovávání určitých forem nám může velmi pomoci.

Při modlitbě můžeme pokleknout, zavřít oči a sepnout ruce. Slova můžeme formulovat buď jen v myšlenkách nebo je vyslovit nahlas …

Důležité však je, abychom nenadřadili formu obsahu. Nestačí nasadit zbožný obličej“, když nemáme co říct. Modlitba je vážná, ale ne smutná, skličující záležitost. Zde nejde o velká slova, nýbrž o vnitřní postoj. Čím silněji se k Bohu přimkneme, tím zřetelněji a jasněji nám odpoví (Lukáš 18,1-14).

KDE

Modlit se můžeme v kostele či modlitebně, ale Bible mluví rovněž o „komůrce“— o místě, kde nás nic neruší (Matouš 6,6). Jde o to, aby — když mluvíme s Bohem — nic nerozptylovalo naši pozornost. Přesto se však nemůžeme k modlitbě vždy „schovat“. A ani to není nutné. Vždyť v práci, ve škole nebo třeba v kuchyni nebo i na jiných místech, která zdánlivě vůbec s Bohem nesouvisí, zůstává Bůh naším partnerem k rozhovoru.

KDY?

Luther jednou řekl: „Když mám opravdu hodně práce, modlím se dvojnásobně dlouhou dobu.“

Kdo svůj den začíná modlitbou, ten vždycky najde čas, aby vše včas stihl.

„Nad tvým milosrdenstvím hned zrána budu plesat …“

(Žalm 59,17)

„Když si tě na lůžku připomínám, o tobě rozjímám za noci.“

(Žalm 63,7)

Modlitba je naše základní potřeba — nepoužívejme ji jen, máme-li zrovna chuť nebo jsme-li v nebezpečí.

Apoštol Pavel nás nabádá:

v modlitbách neustávejte.“ 

(1. Tesalonickým 5,17)

Toto úzké spojení s Bohem je možné vždy a všude. Modlit se—to není nějaký výkon, ale postoj. Jde o to vtáhnout Boha do našeho života a rozhodování— nechat jej působit na sebe i na všechno, co děláme.

PROČ VLASTNĚ MLUVIT?

Bůh přece všechno ví. — Ano, ale my se nemodlíme proto, abychom Boha o něčem Informovali nebo jej přemlouvali, aby splnil naše přání. Modlit se — to znamená daleko víc. Znamená to:

Oslavovat a chválit

Uvědomujeme si Boží velikost a všemohoucnost.

„Dobrořeč, má duše, Hospodinu, celé nitro mé, jeho svatému jménu.“ (Žalm 103,1)

Naše chvála je vlastně určitým druhem „vyznání lásky“.

„My milujeme, protože Bůh napřed miloval nás.“

(1. Janova 4,19)

Děkovat

Protože nás Bůh miluje, máme vždycky důvod být mu vděčni (1. Te salonickým 5,18). K děkování patří také přemýšlení nad tím, co často přijímáme jako úplně samozřejmé.

Prosit

Boha můžeme prosit o pomoc při řešení svých problémů. Současně můžeme prosit i za jiné lidi — za své příbuzné, přátele, nemocné, představené, a dokonce i za nepřátele.

Modlitba za druhé je to nejcennější, co pro ně můžeme udělat.

Bože, k tobě volám!

Pomoz mi modlit

se a usebrat

mé myšlenky k tobě,

já sám to nedokáži.

Ve mně je temno, 

ale u tebe je světlo;

já jsem osamělý, ale

ty mne neopustíš;

já jsem malomyslný, 

ale ty jsi má pomoc;

já jsem neklidný, 

ale u tebe je pokoj;

ve mně je zahořklost, 

ale u tebe je trpělivost;

já nerozumím tvým cestám, 

ale ty znáš cestu pro mne.”

Dietrich Bonhoeffer

BŮH MNE SLYŠÍ

 Někdy máme dojem, že nám Bůh na naše prosby nebo dotazy neodpovídá. Zdá se, že mlčí. David nabízí určité vysvětlení:

„Kdybych se snad upnul srdcem k ničemnosti, byl by mě Panovník nevyslyšel.“

(Žalm 66,18)

Vyslyšení některé naší prosby by mohlo uškodit buď nám nebo někomu jinému. Snad jsme také málo trpěliví a nemůžeme se dočkat odpovědi.

V každém případě můžeme pevně stavět na Božím slibu:

„Chci vaše dobro, ne vaše neštěstí.“ 

(Jeremiáš 29,11)

V důvěře v toto zaslíbení je velikým příkladem Ježíš Kristus. Před svou popravou se modlil:

„Otče můj, je-li možné, ať mne mine tento kalich.“

(Matouš 26,39)

Rozhodující však pro něj je, co chce Bůh:

„Ale ne má, nýbrž tvá vůle se staň …“ 

(Lukáš 22,42)

Modlit se — to však také znamená uznat Boží vůli. A on nás slyší vždycky.

„Odpověděl jsi mi v den, kdy jsem tě volal, dodal jsi mé duši sílu.“ 

(Žalm 138,3)

OTČE NÁŠ

Když se Ježíš modlil, byli učedníci jeho modlitbou hluboce zasaženi. Proto jej prosili: „Pane, nauč nás modlit se.“ Ježíš jim odpověděl známými slovy modlitby „Otče náš“:

„Otče náš, jenž jsi v nebesích,

bud‘ posvěceno tvé jméno.

Přijď tvé království.

Staň se tvá vůle jako v nebi, tak

i na zemi.

Náš denní chléb dej nám dnes.

A odpusť nám naše viny,

jako i my jsme odpustili těm, kdo

se provinili proti nám.

A nevydej nás v pokušení, ale vysvoboď‘ nás od zlého.

Nebo tvé je království, moc i sláva

až na věky. Amen.“ 

(Matouš 6,9-13)

Touto modlitbou se chceme zabývat hlouběji.

Otče náš

Nejsme sami. Máme Otce, ke kterému můžeme kdykoli přijít.

Jsme jeho dětmi. Ježíš Kristus, Syn Boží, je náš bratr (Židům 2,11.17).

Buď posvěceno tvé jméno

Touto prosbou žádáme Boha, aby nám pomohl zbavit se lehkovážnosti, s níž bereme jeho jméno nadarmo. V našich slovech i v životě má být patrné, že jsme Božími dětmi.

Přijď tvé království

Království Boží začíná v nás, když spoléháme na Ježíše Krista  a přijímáme jej jako svého Spasitele. Jde o náš osobní vztah k Ježíši. Jako křesťané očekáváme příchod viditelného Božího království, které Kristus zřídí po svém návratu tím, že stvoří novou zemi a nové nebe (Zjevení 21,1-3). Máme důvod k tomu, abychom se z toho opravdu radovali.

Staň se tvá vůle jako v nebi, tak i na zemi

My lidé jsme se velmi vzdálili od toho, co si přeje Bůh. Vzniká z toho mnoho problémů, kterým však lze zabránit. V čem záleží Boží vůle, to můžeme vyčíst z Bible.

Náš denní chléb dej nám

Důraz je položen na slovo náš. Neprosíme tím však jen o své osobní potřeby. Vidíme také nouzi jiných a dělíme se s nimi o dary, které nám Bůh dal.

Odpusť nám naše viny, jako i my jsme odpustili těm, kdo se provinili proti nám

Před Bohem jsou všichni lidé viníky. Protože Kristus zemřel na kříži za naše viny, můžeme prosit o odpuštění a také je přijmout. Tím současně získáváme sílu k odpuštění jiným.

A nevydej nás v pokušení, ale vysvoboď nás od zlého

Znáte ten pocit, kdy prostě neodoláte nějakému pokušení?

Často přitom jednáme i proti vlastnímu přesvědčení. Mnohá pokušení jsou však tak zakuklená, že je ani nerozeznáme a slepě padáme do pasti. Proto prosíme Boha, aby nás vedl, abychom šli s otevřenýma očima životem a aby nás chránil před zlým.

Neboť tvé je království, moc i sláva až na věky. Amen.