PŘED ODPOVĚDNOSTÍ ZA SVÉ ČINY NELZE UTÉCT. AVŠAK BŮH PŘEBÍRÁ DŮSLEDKY.

MILOST PŘED PRÁVEM

Jeden muž, který sedí už dlouhou dobu ve vězení pro těžké ublížení na zdraví, jež mělo za následek smrt, žádal dvakrát o předčasné propuštění, ale vždy marně. Zatrpkle vypráví, že jej nikdo nenavštěvuje. Jeho početní přátelé ho nechali na holičkách. Jednoho dne se všechno změnilo. Bylo to při nástupu na vězeňském dvoře, když bylo hlášení. Poslouchal jako vždy jen na půl ucha. Nic ho nezajímalo. Ale najednou, v jediném okamžiku, se všechno změnilo. „Při příležitosti státního svátku uděluje prezident amnestii, která se týká těchto osob…“

Užasle poslouchá – a najednou slyší i své jméno. To není možné! Tak těžce zápasil o své propuštění, a nyní mu svoboda sama padá do klína.

Amnestie – to znamená, že je někomu prominut trest, který mu byl právem uložen. Obdrží milost,na kterou nemá vůbec žádný nárok. Na milost nelze „mít nárok“ – je to dar.

Milost si nemohu zasloužit. Právě proto dostávám milost, protože to, co jsem provedl, nemohu sám napravit.

POKUSY O SBLÍŽENÍ

Lidé se vždy pokoušeli navázat kontakt s Bohem. Kulty, rituály, oběti a oltáře, krev a slzy, kadidla a svíčky, zbožnost a dobré skutky — to vše jsou známé lidské pokusy nalézt Boha. Z toho všeho vyplývá, že si nevíme rady. Kam se zpackanou minulostí, co s pocity viny a strachem z budoucnosti? Život se jeví jako začarovaný kruh. Existuje východisko?

BŮH TI VYŠEL VSTŘÍC

Nábožné pokusy neřeší problém viny. Bible to říká jasně, když ukazuje na jedinou možnou cestu:

„Milostí tedy jste spaseni skrze víru. Spasení není z vás, je to Boží dar; není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit.”

(Efezským 2,8.9)

To je evangelium, dobrá zpráva!

Milost znamená, že Bůh nám vyšel vstříc. Nejsem to já, kdo si musí

u Boha milost zasloužit. Bůh přichází ke mně, hledání je u konce. Ježíš Kristus říká:

„Já jsem ta cesta, pravda i život.“ 

(Jan 14,6)

JSME VYKOUPENI

Boží láska k nám je tak veliká, že Bůh obětoval svého vlastního Syna, aby smazal naši vinu. V kříži rozpoznáváme symbol jeho lásky a spravedlnosti. Spravedlnost Boží vyžaduje odčinění viny, tedy smrt hříšníka. Boží milost však bere vinu na sebe.

„Víte přece, že jste z prázdnoty svého způsobu života, jak jste jej přijali od otců, nebyli vykoupeni pomíji telnými věcmi, stříbrem nebo zlatem, nýbrž převzácnou krví Kristovou.“

(1. Petrova 1,18.19)

„Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby svět soudil, ale aby skrze něj byl svět spasen.“

(Jan 3,16.17)

NELZE TO ZAPLATIT

Bůh se ke mně obrací. Nezakládá mou vinu ad acta, ale osobně ji přejímá. Ježíš o tom vypráví v jednom podobenství (Matouš 18,23-27):

Jeden správce dlužil svému králi nepředstavitelně vysoký obnos. Nebyl vůbec schopen jej splatit. Král proto nařídil viníka uvěznit a spolu s rodinou je prodat jako otroky. Zoufalý správce krále prosil, aby mu počkal a ujišťoval ho, že svůj dluh splatí. Král byl pohnut milosrdenstvím a dlužníkovi celý dluh odpustil.

Rozdělení rolí je jasné. Dlužníky jsme my, Bůh je král. Způsob jednání je průhledný. Představujeme si, že dluh splatíme, tedy že zlé skutky napravíme. Chceme se vykoupit svou pokorou, svými modlitbami a dobrými činy. Jako kdybychom nevěděli, že naše vina je nezaplatitelná. Bůh proto upřednostňuje milost před právem. Má s námi soucit a odpouští nám, protože ví, že bychom bez něj neměli žádnou šanci. On nám nejen odpouští, ale bere všechno na sebe.

JAK TY MNĚ TAK JÁ TOBĚ?

Milost je nesmírná síla, která trvale mění náš život. To se netýká jen našeho vztahu k Bohu, ale i našeho jednání vůči bližním. Další část příběhu o správci a králi to zřetelně ukazuje.

Když král správci prominul jeho obrovsky dluh, potkal se správce s mužem, který mu dlužil nepatrnou částku, ale také ji nemohl ihned zaplatit. Správce jej však dal bez milosti do vězení (Matouš 8,28-30).

A tak z velikého daru svého krále přijal správce jen menší díl — totiž odpuštěný dluh. Nepochopil, že za vším stojí princip ušlechtilosti, milosti a lásky. Proto nechal svého dlužníka nemilosrdně potrestat.

Naproti tomu opravdu prožitá a správně pochopená milost spouští řetězovou reakci odpuštění a nových vztahů. Nezastaví se před nikým, každý je vtažen do děje.

DAR JE OPRAVDU DAR

I když jsme byli Bohem omilostnění, můžeme se znovu stát dlužníky. Dokud žijeme, bojujeme s hříchem — tedy jsme a zůstáváme nedokonalí. Nikoho by to však nemělo zmalomysIňovat Kdo prosí o odpuštění a také odpouští druhým, „zůstává“ v milosti. Smíme se vždy spolehnout, že před Bohem stojí za nás náš přímluvce.

„Zhřeší-li kdo, máme u Otce přímluvce, Ježíše Krista spravedlivého.“ 

(1. Janova 2,1)

Vina je zaplacena, minulost přemožena. Proto se můžeme radovat!

A radost nelze schovat. Kdo prožil milost, ten se s ni sděluje dál (2. Korintským 5,20). Milost si nemohu za sloužit, ale nemusím se ani bát,že ji ztratím.

„I kdyby ustoupily hory a pohnuly se pahorky, moje milosrdenství od

tebe neodstoupí a smlouva mého pokoje se nepohne, praví Hospodin, tvůj slitovník.“

(lzaiáš 54,10)

To jediné, co musím učinit: Přijmout dar a dávat jej dál.