Ježíš Kristus – naděje i “kámen” úrazu . Kdo je skutečně?

ŽIJE PRO TEBE

Jeruzalemskými ulicemi se valí zástup Přede dveřmi jsou svátky, a proto všude vládne radostný shon a ruch. Najednou v zástupu zašumělo. Římské popravčí komando vede zajatce a jen stěží si klestí cestu uličkami. Za kleteb Římanů klopýtá odsouzený vpřed, na zádech má těžký dřevěný kříž.
Kdo je ten muž? Je to Ježíš  z Nazareta, syn z chudé rodiny. Až do svých třiceti let byl tesařem, pak tři a půl roku potulným kazatelem. Jeho slova a činy přitahovaly zástupy. Ale teď bude pověšen na kříž. Nikdo už za ním nestojí, všechno skončilo.

Co ho přivedlo na kříž?

FALEŠNÉ NADĚJE

Jeho učedníci s ním spojovali naděje, které se nenaplnily (Lukáš 24,21). Židé tvrdí, že se rouhal Bohu a pohané se jeho poselství vysmívají (1.Korintským 1,23).

Jeho vlastní národ ho považuje za slabocha, protože nevyhnal Římany (Matouš 22, 17.21), pohyboval se mezi “lidskou spodinou” a plakal u hrobu svého přítele. Na druhé straně se jim zdal příliš domýšlivý, protože se vyvyšoval nad Abrahama (Jan 8,57).

Jeho protivníci mu připravili soudní proces. Ale protože se do žádného schématu nehodil, nemohli ho odsoudit.

Jaký nakonec našli důvod, aby ho mohli odstranit? Po bezvýsledném soudním jednání ho nejvyšší kněz zapřisáhl:

“Beru tě pod přísahu při živém Bohu: Jsi ten zaslíbený Mesiáš, Boží Syn?” Ježíš odpověděl: ”Ty sám jsi to řekl. Ale ujišťuji vás, že brzy budete svědky toho, že mne Bůh vyzdvihne, abych seděl po jeho pravici, odkud se vrátím ve svém majestátu.”

Velekněz na znamení největšího pohoršení roztrhl své roucho a prohlásil: “To je rouhání! Cožpak potřebujeme ještě svědky? Teď jste to slyšeli na vlastní uši! Jaký vynesete rozsudek?”

Odpověděli: “Zaslouží si smrt”!

(Matouš 26, 63-66)

NÁZNAKY

O různých historických osobnostech se tradují rozličné napínavé zprávy. Když však jde o Ježíš Krista, zjišťujeme něco neobvyklého. Jeho život byl jedinečným způsobem předpověděn. Po celá staletí popisovali proroci jednotlivé události jeho života. Uveďme několi příkladů:

UDÁLOST	PŘEDPOVĚĎStarý zákon	NAPLNĚNÍNový zákon
Bylo předem určeno místoJeho narození	„A ty, Betléme efratský, ačkoli jsi nejmenší mezi judskými rody, z tebe mi vzejde ten, jenž bude vládcem v Izraeli, jehož původ je odpradávna, ode dnů věčných.“ (Micheáš 5,1)	„Také Josef se vydal z Galileje, z města Nazareta, do Judska, do města Davidova, které se nazývá Betlém, aby se dal zapsat s Marií, která mu byla zasnoubena a čekala dítě.“ (Lukáš 2,4.5)
Bude mít předchůdce (předpověď kolem r. 700 př.Kr.)	Izaiáš 40,3	Matouš 3,1-3
Bude uzdravovat nemocné	Izaiáš 61, 1-3	Matouš 11, 1-6
Přijede jako král do Jeruzaléma	Zachariáš 9,9	Matouš 21, 1-5
Obětuje svůj život za hřích světa	Izaiáš 53,4-6	2. Korintským 5,21
Přesná suma za zradu	Zachariáš 11,12.13	Matouš 26,15; 27,7
Jeho smrt na kříži	Žalm 22,17	Jan 19,17.18
Vzkříšení	Žalm 16,10	1.      Korintským 15,3-8

Ježíš sám  se na tyto předpovědi odvolává (Lukáš 24,27.

Učedníci řekli:

“Nalezli jsme toho, o němž psal Mojžíš v Zákoně i proroci.”

(Jan 1,45)

POČÁTEK PŘED ZAČÁTKEM

Proroci předpověděli narození i život muže, který měl vejít do dějin jako Ježíš Kristus. Ale to nebyl jeho začátek, vždyť Ježíš sám své posluchače ujišťoval:

“Dříve než se Abraham narodil, já jsem.”

(Jan 8,58)

Tímto výrokem dal Ježíš najevo, že existoval dříve než Abraham. Toto tvrzení bylo rovněž potvrzeno modlitbou, vyslovenou krátce před jeho utrpením:

“A nyní ty, Otče, oslav mne svou slávou, kterou jsem měl u tebe, dřív než byl svět.”

(Jan 17,5)

Ježíš se dívá zpět na společenství, které měl se svým Otcem na věčnosti a které bude mít znovu po svém vzkříšení.

Kristus byl na počátku “u Boha”. Jako Boží Syn byl také Stvořitelem světa.

“Mnohokrát a mnohými způsoby mluvíval Bůh k otcům ústy proroků; v tomto posledním čase k nám promluvil ve svém Synu, jeho ustanovil dědicem všeho a skrze něhož stvořil i věky.”

(Židům 1,1.2)

JASNÉ SVĚTLO

Jak žil

Kristus je onen předpověděný Zachránce, věčný Boží Syn, Stvořitel světa.

Mimořádný však byl také jeho život jako člověka. S každým se setkával bez předsudků, každému dal stejnou šanci. Jeho nepodplatitelnost byla  příslovečná, stát a církev od sebe odděloval jako obchod a náboženství (Matouš 21,21; Jan 2,13 …). Prožíval opravdu to, co říkal. Nikomu nezůstal nic dlužný. Byl bez hříchu, ale to mu nebránilo, aby se stýkal s hříšnými a udržoval s nimi kontakty. Byl zde pro každého. Sedával u stolu s lidmi špatné pověsti, plný lásky a soucitu léčil nemocné. Staral se o nejslabší ve společnosti. Celým svým životem sloužil lidem – a tím nám ukázal, jaký je Bůh a jak se o nás stará.

“Boha nikdy nikdo neviděl; jednorozený Syn, který je v náručí Otcově, nám o něm řekl.”

(Jan 1,18)

Ježíš řekl:

“Kdo vidí mne, vidí Otce.”

(Jan 14,9)

Celý Ježíšův život je tedy Božím zjevením, nejzřetelnějším a nejjasnějším, jaké kdy bylo lidem dáno.

Kříž

Jakkoli byl důležitý celý Ježíšův život, ještě důležitější a závažnější byla jeho smrt. Svým učedníkům Ježíš řekl:

“Syn člověka musí mnoho trpět, být zavržen od starších, velekněží a zákoníků, být zabit a třetího dne vzkříšen.”

(Marek 10,45)

Podle těchto slov nechápal sám Ježíš svoji smrt jako přirozený závěr života, ale rovněž ne jako ztroskotání svého životního díla.

Jeho smrt byla předpověděný, nutným cílem jeho života jako člověka. Byla zástupnou obětí, která umožnila vysvobození všech lidé všech dob. Díky Bohu, se chopil iniciativy a udělal pro nás to, čeho nebyl nikdo jiný  schopen.

“JÁ JSEM TA CESTA PRAVDA I ŽIVOT. NIKDO NEPŘICHÁZÍ K OTCI NEŽ SKRZE MNE.”

(JAN 14,6)

Žije pro mne

To je skutečné evangelium – dobrá zpráva: Ježíš zemřel za nás! A ještě víc: On zvítězil nad hrobem i smrtí a vstal z mrtvých! Ježíš žije (Matouš 28,1-8)! Zastupuje nás jako náš zástupce před Bohem.

“Kdo je odsoudí? Vždyť Kristus Ježíš, který zemřel a který byl vzkříšen, je na pravici Boží a přimlouvá se za nás!”

(Římanům 8,34)

“Proto přináší dokonalé spasení těm, kdo skrze něho přistupují k Bohu; je stále živ a přimlouvá se za ně.”

(Židům 7,25)

Teoretické znalosti o Ježíši, jeho smrti, vzkříšení a prostřednické službě však nestačí. Evangelium se pro nás stává mocí, jestliže se Ježíši svěříme jako svému dobrému příteli, uvěříme jeho slibům a řídíme se jeho radami. Teprve pak se stává naším osobním Spasitelem.

Ve všech životních situacích pak prožíváme jeho pomoc. Můžeme k němu přijít se svými vinami i jejich důsledky a prožít osvobozující působení evangelia i Boží blízkost.

ŽÍT S NÍM

Ježíšův život, smrt, vzkříšení i jeho nanebevzetí leží v minulosti. Jeho činnost jako našeho obhájce – se týká přítomnosti. Pro budoucnost zaslibuje:

“A odejdu-li, abych vám připravil místo, opět přijdu a vezmu vás k sobě, abyste i vy byli, kde jsem já.”

(Jan 14,3)

To je začátek viditelného Božího království, života bez hříchu, utrpení a smrti (Zjevení 21,2-4), života s Ježíšem Kristem.