Miliony lidí na světě trpí různými nemocemi, chudobou, hladem, nebo válkami. Opravdu se na to všechno Bůh jen nečinně dívá?

PROČ?

Otázka “proč” má mnoho aspektů. Velmi známé je dětské “proč”, které závisí na věku dítěte a kterým se nás děti neustále na něco ptají – až jsme někdy se svou “moudrostí” v koncích. Ne vždy však jde o zvědavost. V pozadí často stojí odmítání a odpor. “Proč zrovna teď?” – “Proč právě já?” Tyto otázky nevyslovují jen děti. I dospělí se v mnoha případech právě tak nesnadno vyrovnávají s problémy a realitou všedního dne: Proč musí na světě tolik lidí umírat hlady, když je přece dost potravy pro všechny? Proč existují války a přírodní katastrofy? Proč nemůže zemřít devadesátiletá babička, která už svůj život prožila, a proč je vyrván z našeho středu dvacetiletý mladík?

Denně jsme konfrontování s utrpením. I když se nám samotným daří dobře, nemusíme dlouho hledat, abychom ve svém okolí narazili na problémy a lidské katastrofy. Je to nepochopitelné, že se tomu vzpíráme a hledáme viníka?

Mladý muž se křečovitě drží svého vozíku. Jeho obličej je plný utrpení. Jeho život se jednoho hrozného večera změnil. Stalo se to zcela náhle – byla to nehoda na motocyklu. A teď tady sedí ochrnutý na svém vozíku. Před tou nehodou měl dobré postavení. Byl úspěšný, uznávaný a měl mnoho přátel. Teď je sám a odepsaný. Sotva se o něj někdo zajímá. Jeho žena ho opustila se slovy: “Přece celý svůj život neprožiju s mrzákem.” To ho zasáhlo nejcitlivěji. Život pro něj ztratil smysl. S výčitkou se ptá: “Proč to Bůh dopustil? Proč mi nepomůže? Co jsem udělal, že musím tak trpět?”

PŘÍČINA A NÁSLEDKY

Bible nám podává zprávu, že Bůh stvořil tuto zemi dokonalou.

“Bůh viděl, že všechno, co učinil, je velmi dobré.”

(1. Mojžíšova 1,31)

Na této zemi neexistovalo utrpení. Ale pak došlo k osudnému pádu do hříchu (1. Mojžíšova 3, 1-19). Člověk se svobodně rozhodl, a místo Bohu se odevzdal satanu – oddělil se od zdroje života a svůj život a nakonec zemřít. Od toho nešťastného okamžiku se stalo utrpení nevyhnutelnou součástí života. To je důsledek oddělení se od Boha.

“Skrze jednoho člověka totiž vešel do světa hřích a skrze hřích smrt, a tak smrt zasáhla všechny, protože všichni zhřešili.”

(Římanům 5,12)

KDO JE VINEN

Bůh nám dal rozum. Každý z nás má svobodu vlastního rozhodování. Mohu si zvolit cestu, kterou chci. Avšak to první lidské rozhodnutí proti Bohu (1. Mojžíšova 3) neztratilo nic ze svých katastrofálních důsledků. Ruku na srdce: Jak často způsobují svým jednání sám sobě nebo jiným utrpení?

Omyly, malomyslnost a egoizmus – jak velmi nás to všechno může tížit. A přitom netrpíme jen my sami pod svou vlastní tíhou. Naši bližní nám přidávají a my přidáváme jim. Když někdo například na pracovišti bez přestání mluví, narušuje celkovou pracovní atmosféru. Když neznám rozdíl mezi rychlou jízdou a hazardováním – musí často trpět i nevinní. Soužití lidí prostě přináší mnoho utrpení.

Kromě toho však existuje utrpení, při kterém nám otázka – “kdo a za to může”- nepomáhá. Co přírodní katastrofy, války problémy utečenců …. Je jasné, že války  vyvolávají lidé, ale přírodní katastrofy sotva. A když ano, nejsou za to zodpovědni jednotlivci. My všichni jsme spolu-zapříčinili problémy tohoto světa. Ale když jde o zemětřesení, vichřice či povodně – koho máme volat k zodpovědnosti? Existují příčiny a následky, pro které vysvětlení nenacházíme. Ani smrt milionů Afričanů hladem nelze vysvětlit pouze tím, že v minulosti byla drancováním narušena rovnováha přírody. Důvody utrpení světa leží mnohem hlouběji.

PODVOD A KLAM

Ježíš označil za původce utrpení ďábla, protože jeho “pracovními nástroji” jsou lež a násilí:

“On (ďábel) byl vrah od počátku a nestál v pravdě, poněvadž v něm pravda není. Když mluví, nemůže jinak než lhát, protože je lhář a otec lži.”

(Jan 8,44)

Od počátku sváděl ďábel lidi k hříchu. Pokud existuje, budeme muset trpět. Přesto bychom se neměli dívat na každé utrpení jako nevyhnutelný osud (Efezským 6,11-13).

Každý z nás může přispět k tomu, aby bylo mezi námi více štěstí, spokojenosti, radosti a spravedlnosti.

Princip, který nám může velmi prospět, je obsažen v Ježíšově výroku:
“Jak byste chtěli, aby lidé jednali s vámi, tak vy ve všem jednejte s nimi.”

(Matouš 7,12)

SDÍLENÉ UTRPENÍ

Bůh trpí zkažeností země, zkázou svého stvoření a ztaceností lidí. Proto se Ježíš staral o duševně i tělesně trpící a léčil je (Matouš 11,5).

On věděl, co to znamená být sám a trpět. Nad hrobem svého přítele Lazara plakal a jako Vykupitel pro nás prošel všemi formami utrpení – tělesnými i duševními.

Chtěl pro lidi to nejlepší, a přece ho právě lidé zasypali posměchem a jízlivostí; a nakonec byl odstraněn. Ani pro něj nebylo lehké zemřít, ale protože jeho smrt byla jedinou možností vykoupení, vědomě řekl “ano”. Ježíšovo utrpení nebylo pasivitou nebo rezignací, nýbrž aktivním, vědomým jednáním ve prospěch člověka.

OD PROČ K ČEMU

Mnozí lidé utrpením zahořknou. Mají pocit, že Bůh je nespravedlivý. Staví ho na lavici obžalovaných a činí ho zodpovědným za všechno utrpení. Ale jak jsme zjistili, člověk si často způsobuje utrpení sám. Vůbec nejsme nevinní. Bůh na nás nesesílá utrpení, protože On má s námi “myšlenky o pokoji, nikoli o zlu” (Jeremiáš 29,11). Proto se mnozí lidé naučili ptát:

“K čemu mi má posloužit toto utrpení?”

Není to lehká otázka. Především nesmíme získat dojem, jako by nám Bůh naordinoval naše utrpení, aby nás určitým způsobem řídil, V utrpení je důležité přesvědčení, že Bůh při nás stojí i v extremních situacích našeho života a chce a dokáže přivést i ty nejhorší situace k dobrému konci.

VYTRVAT A DŮVĚŘOVAT

Existují situace, kdy nechápeme, proč musíme trpět. I když se velmi snažíme, nenacházíme vysvětlení. Avšak ani v těchto pochybnostech nejsme sami.

“Víme, že všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha.”

(Římanům 8,28)

To je potěšující Boží zaslíbení. On přetváří utrpení v to, co je pro nás nejlepší. Co my chápeme jako narušení nebo rozbití svého života, On může změnit a naplnit smyslem tak, že jsme schopni žít dál. On dokáže změnit negativní v pozitivní. Bůh používá utrpení k tomu, aby nám zprostředkoval hlubší pochopení.

Poznáváme, že Boží láska je nám blízko. Ježíš vyhledával trpící, potěšoval je, odpouštěl hříchy a léčil nemoci. Věříme-li v Ježíše, nejsme ani v tom nejhlubším utrpení sami.

“Jsem si jist, že ten který ve vás začal dobré dílo, dovede je až do dne Ježíše Krista.”

(Filipským )

ŽIVOT BEZ UTRPENÍ

Jen dvě kapitoly na začátku a dvě kapitoly na konci Bible popisují život lidí bez hříchu a utrpení. Mezitím leží zpráva o velkém zápasu mezi Kristem a satanem. Kristus nad satanem na Golgotě zvítězil, a tím zvítězil rovněž nad utrpením a smrtí. Na konci stvoří Bůh pro své děti nové nebe a novou zemi. Právě na tuto zemi bez utrpení se můžeme těšit!

“A slyšel jsem veliký hlas od trůnu:’Hle, příbytek Boží uprostřed lidí, Bůh bude přebývat mezi nimi a oni budou jeho lid; On sám, jejich Bůh, bude s nimi, a setře jim každou slzu z očí. A smrti již nebude, ani žalu ani nářku ani bolesti už nebude – neboť co bylo pominulo.´ Ten, který seděl na trůnu, řekl: “Napiš: Tato slova jsou věrná a pravá.”

(Zjevení 21,3-5)

Z uvedeného Božího slibu jednoznačně vyplývá, že Bůh má s tímto světem určitý záměr. Nám se často zdají jednotlivé části Bible jako skládačka puzzle, kterou je velmi těžké složit. Ale ve skutečnosti se tento Boží záměr táhne jako červená niť celou Biblí.