KŘEST JE VÍC NEŽ NÁBOŽENSKÁ CEREMONIE. JE TO VĚDOMÉ ROZHODNUTÍ SE PRO JEŽÍŠE KRISTA A NOVÝ ŽIVOT S NÍM.

JAK SE NOVĚ NARODIT

Voda! Pro nás ve střední Evropě je voda něčím naprosto samozřejmým. Otočíme kohoutkem a koupeme se, sprchujeme, zaléváme zahrádku, myjeme nádobí nebo pereme v automatické pračce. Naše děti se chodí běžně koupat na koupaliště …

Kdo však viděl obrazy třeba z Afriky, musí přemýšlet o zázraku, který se jmenuje “voda”. Tam se tlačí ženy kolem páchnoucí vodní tůně a denně nosí těžká vědra mnoho kilometrů. Zvířata umírají ve stepi, protože tam několik let nepršelo.

Voda – to je život, kvetoucí zahrada, čisté prádlo a pocit “jako znovuzrozený” po občerstvující koupeli.

NOVÝ ZAČÁTEK

Bible zná stav – být “jako znovuzrozený” – i v oblasti našeho myšlení, jednání a pocitů. V novém zákoně je obraz očištění vodou přirovnán k začátku života člověka s Bohem. Myslíme na křest.

Ježíš řekl vysoce postavenému hodnostáři židovské rady:

 “Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit království Boží. Nikodém mu řekl: Jak se může člověk narodit, když je už starý? Nemůže přece vstoupit do těla své matky a podruhé se narodit. Ježíš odpověděl: Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemůže vejít do království Božího. Co se narodilo z těla, je tělo, co se narodilo z Ducha, je duch. Nediv se, že jsem ti řekl: Musíte se narodit znovu.”

(Jan 3,3-7)

Ježíš tomuto muži řekl: Nový začátek s Bohem je možný a nutný, i když se mým slovům divíš. Podle Ježíše Krista má křest veliký význam. S Bohem se může jednou setkat pouze ten člověk, který se vědomě rozhodl a vyjádřil to křtem podle Bible.

Týká se to také nás? Mnoho křesťanů bylo sice pokřtěno, ale nikdy neprožili tento nový začátek s Bohem. Byli totiž pokřtěni jako kojenci, aniž se jich někdo na něco ptal, a zapsáni do statistik některé z církví.

Nabízí-li však Bůh možnost nového začátku, proč bychom měli odmítnout?

PONOŘENÍ

Všechny biblické obrazy křtu mluví proti praxi pokropení nemluvňat. Jde o osobní rozhodnutí člověka, jeho obrácení k Bohu, jeho pohřbení a zmrtvýchvstání. To všechno potvrzuje, že pouze křest zralého člověka ponořením odpovídá požadavkům Nového zákona. V původním jazyce znamená toto sloveso skutečně “ponořit”.

Když čteme ve zprávách apoštolů o křtu, vždy se jedná o ponoření. Na základě vykopávek starých kostelů docházejí historici k závěru, že opravdu nejprve byli křtěni jen dospělí. Křtitelnice byly totiž tak velké, že muselo jít o křest dospělých.

Jak ukazují dvě biblická místa, jsou v této otázce slova Nového zákona naprosto jednoznačná:

“Ale když uvěřili …, dávali se pokřtít muži i ženy.”

(Skutky 8,12)

“I Jan křtil v Ainon, blízko Salim, protože tam bylo hodně vody.”

(Jan 3,23)

Je nezbytné připomenout, že Ježíš Kristus se rovněž nechal pokřtít Janem Křtitelem – jako dospělý ( Matouš 3,13-17). Ježíšova slova “nechte děti přicházet ke mně” (Marek 10,14) nemluví ani o křtu, ani o jeho přípravě. Kristus dětem žehnal, ale nekřtil je!

A CO POTOM?

Ten, kdo se dal vědomě pokřtít, stává se křesťanem. To však neznamená, že od té chvíle již nebude mít problémy s hříchem. Kdo si to myslí, je na omylu. Křesťan je vystaven stejným pokušením a problémům jako každý jiný člověk. Jeho postavení se ale přesto podstatně změnilo. Změnilo totiž “tábor”! Nyní patří na Boží stranu (Koloským 1,13)  a k hříchu  má jiný vztah (Římanům 6,12.14).

V Novém zákoně patří křest a církev dohromady. Křest je “ano” věřícího k Bohu. Své “ano” však říká pokřtěný před shromážděním ostatních věřících i před veřejností.

A ještě více: Sbor také přijímá aktem křtu novou sestru nebo bratra jako svého člena.

“Neboť my všichni jsme byli jedním Duchem pokřtěni v jedno tělo.”

(1. Korintským 12,13)

Křtěnec našel novou rodinu, která jej podpírá, má podíl na jeho starostech i radostech a může se na ni ve všem spolehnout. Kdo je pokřtěný, nemusí bojovat se svou bídou sám. Uvědomuje si také potřeby svých bližních, a proto jim vypráví o tom, co sám prožil s Ježíšem Kristem.

“Co je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové! To všecko je z Boha, který nás smířil sám se sebou skrze Krista a pověřil nás, abychom sloužili tomuto smíření. Jsme tedy posly Kristovými, Bůh vám domlouvá našimi ústy; na místě Kristově vás prosíme: dejte se smířit s Bohem!”

(2. Korintským 5,17.18.20)

NOVÝ ŽIVOT

Při křtu dospělých nestačí však podle Písma svatého samozřejmě jen forma, tj. ponoření, ale – jak Ježíš říká:

“Kdo uvěří a přijme křest, bude spasen…!”

(Marek 16,16)

Bez osobního přesvědčení víry by byl úkon křtu bezvýznamný. Teprve vztah ke Kristu činí ze křtu více než pouhý obřad. Křest je totiž teprve začátkem nového, smysluplného života. Potká-li člověk Ježíše, přeje si jít po jeho boku a křtem se odevzdává Kristu jako jeho vlastnictví.

“Nuže, neváhej! Vstaň, vzývej jeho jméno a dej se pokřtít, abys byl obmyt ze svých hříchů.”

(Skutky 22,16)

Tímto způsobem se rozhodl pro Krista i komorník etiopské královny:

“Jak pokračovali v cestě, přijeli k místu, kde byla voda. Dvořan řekl: Zde je voda. Co brání, abych byl pokřtěn? … Když vystoupili z vody …, radoval se a jel dál svou cestou.”

(Skutky 8,36.39)

Těšil se ze svého nového života. Nebyl ovšem sám:

“Říkám vám, že v nebi je daleko větší radost nad jedním ztraceným člověkem, který lituje svých hříchů, než nad devadesáti devíti těmi, kteří si myslí, že pokání nepotřebují.”

(Lukáš 15,7)

MĚNÍ SE SMĚR

Když Kristus říká, že se někdo znovu (doslovně “shora, z nebe”) narodí, pak nezůstává vše při starém. Křest je závažný zásah do života člověka. Způsob jeho myšlení, jednání i řeči dostává jiný směr. Křtem se člověk přiznává k novému životnímu stylu.

Když Petr skončil velikonoční kázání, čteme ve Skutcích apoštolských následující slova:

“Když to slyšeli, byli zasaženi v srdci a řekli Petrovi i ostatním apoštolům: Co máme dělat, bratři? Petr jim odpověděl: Obraťte se a každý z vás ať přijme křest ve jménu Ježíše Krista na odpuštění hříchů, a dostanete dar Ducha svatého.”

( Skutky 2,37.38)

Petr jmenuje dvě věci: “Obraťte se”, tedy čiňte pokání, nebo – jak je vyjádřeno – změňte své smýšlení a “nechte se pokřtít”.

To jsou jasná slova, která nám možná příliš moc krásně nezní. Ale obojí patří k sobě. Obrácení se a křest. Kdo se proto nechá pokřtít bez rozhodnutí pro Ježíše Krista, splnil pouze náboženskou ceremonii, nic víc.

PŘEKONANÁ MINULOST

Křest je však víc, než jen “korektura” směru a nalezení správné cesty.

Radikální změnu celého života popisuje apoštol Pavel obrazem pohřbu.

“Nevíte snad, že všichni, kteří jsme pokřtěni v Krista Ježíše, byli jsme pokřtěni v jeho smrt? Byli jsme tedy křtem spolu s ním pohřbeni ve smrt, abychom – jako Kristus byl vzkříšen z mrtvých slavnou mocí svého Otce – i my vstoupili na cestu nového života. Jestliže jsme s ním sjednoceni, protože máme účast na jeho smrti, jistě budeme mít účast na jeho smrti, jistě budeme mít účast i na jeho zmrtvýchvstání. Víme přece, že starý člověk v nás byl spolu s ním ukřižován, aby tělo ovládané hříchem bylo zbaveno moci a my už hříchu neotročili. Vždyť ten, kdo zemřel, je vysvobozen z moci hříchu.”

(Římanům 6,3-7)

Kdo tedy při křtu – obrazně řečeno – s Kristem zemřel, obdržel v něm úplné odpuštění hříchů.

Tím nám Bůh v Kristu daroval překonanou minulost. Proto je křest radostným pohřbem.

Symbolické zmrtvýchvstání ve křtu současně znamená začátek nového života s Ježíšem Kristem.

“Tak i vy počítejte s tím, že jste mrtvi hříchu, ale živi Bohu v Kristu Ježíši.”

(Římanům 6,11)

Obraz zahrnuje tedy obojí: pohřbení starého i vzkříšení nového člověka. To je význam křtu.

Pavel dále objasňuje, že člověk, který začal žít svůj život s Bohem, je zapečetěn Duchem svatým. (Efezským 1,13) Zapečetěn, to vlastně znamená opatřen “razítkem” Božího vlastnictví. Není již třeba se sám orientovat a tápat, nýbrž uvědomit si, že jsme spojeni s nejsilnější mocí – se Stvořitelem vesmíru. Proto je to příliš málo, považujeme-li křest pouze za pomoc při startu naší víry. Křest je něčím, co pomáhá křesťanovi po celý život.