ZDRAVÍ JE DAR, ALE MŮŽEME PRO NĚJ TAKÉ NĚCO UDĚLAT

HLAVNĚ ZDRAVÍ

„Hlavně, že jsme zdraví” – tímto výrokem se utěšujeme v nejedné situaci. Dokud jsme zdraví, není ještě všechno ztraceno. Můžeme začít znovu. Svět je nám otevřen dokořán.

Ke zdraví patří vše, co je pozitivní: mládí, krása, zručnost, optimizmus, tvůrčí radost, činorodost, harmonie, rovnováha, štěstí. Zdraví je nepochybně nejžádanější hodnotou.

Mnoha odvětvím průmyslu díky to muto názoru plynou obrovské zisky. Je módní dbát o své zdraví a věnovat se sportu. Tělu se znovu přikládá velký význam. Byly objeveny jeho obdivuhodné biologické mechanismy, které je potřeba chránit a pečovat o ně, aby fungovaly bez poruchy. I když tato pozitivní fakta často vycházejí z módy, přesto potvrzují celou řadu biblických výpovědí na téma zdraví.

UCHOVAT SI ZDRAVÍ

 „Tvé zdraví je ve tvých rukou“, říká se dnes. Předcházení nemocím je dnes populární. Přispívá k tomu pohyb a pravidelná strava. Nemusí to být hned složitý program cviků. Už pravidelné procházky, jízda na kole, plavání a podobně mohou udělat zázraky. Důležité je se alespoň jedenkrát denně fyzicky unavit – zvlášť pro osoby se sedavým zaměstnáním. Lékařské výzkumy potvrdily také úzkou souvislost mezi naším zdravím a tím, co jíme a pijeme. Vhodnou dietou můžeme předejít mnoha nemocem a některé z nich tak lze dokonce i léčit.

Už ve Starém zákoně nacházíme mnoho hygienických a zdravotních doporučení. Mimo jiné také přísný zákaz požívání tzv. „nečistého“ maso (Dt 14,3-21).Bůh dával velký důraz na fyzické zdraví svého lidu. A stále se o něj zajímá.

Bůh dával velký důraz na fyzické zdraví svého lidu. A stále se o něj zajímá.

K ČEMU JE TO VŠECHNO DOBRÉ

Boží zájem o člověka nekončí u jeho fyzické stránky. Zdraví není cílem samo o sobě. Obava o správnou činnost organizmu by měla být pouze částí našeho životního stylu. Bůh nechce, abychom věnovali pozornost výlučně svému tělu. Tělo je Božím darem, a proto jsme povinni ho plně akceptovat. Dokonce i tehdy, když neodpovídá našim ideálním představám.

V tomto bodě se liší křesťanský přístup k životu od vládnoucích módních trendů, při kterých je výlučně upřednostňován sportovně-dynamický typ. Pro Boha je cenný každý člověk.

Musíme se naučit vidět a chápat své tělo jako dům, který nám Stvořitel daroval a ve kterém chce bydlet.

“Či snad nevíte, že vaše tělo je chrámem Ducha svatého, který ve vás přebývá a jejž máte od Boha? Nepatříte sami sobě! Bylo za vás zaplaceno výkupné. Proto svým tělem oslavujte Boha.”

(1K 6,19-20)

RADOST ZE ŽIVOTA

Pochopení této Pavlovy výpovědi nás učí správnému pohledu na naše tělo. Není vězením, ale svatyní Boha, Ducha svatého.

Neznamená to, že bychom ho měli ctít, zbožňovat – ne! Máme s ním zacházet tak, aby tím mohl být oslaven Bůh. Patří k tomu také pravidelná strava, spotřeba odpovídajícího množství ovoce a zeleniny, zřeknutí se takových zdraví škodlivých pochutin a látek jako alkohol, nikotin či narkotika.

Bůh nám chce dát zdraví, duševní pohodu a vnitřní radost. Závisí to ovšem také na tom, jaké spojení s ním udržujeme.

“Není pro člověka dobré jíst a pít a při svém pachtění se aspoň pomět? Shledal jsem, že i to je z Boží ruky.”

(Kaz 2,24)

Dokonce i nemocní lidé mohou být šťastní stejně jako zdraví. Opravdová radost nezávisí na tom, jestli správně funguje naše tělo. Můžeme se naučit přijímat své nemoci a brát je jako výzvu, ne jako rány osudu.

SPOLU

Zdraví lidé by se neměli stranit nemocných, ani tehdy, když se bojí o své vlastní zdraví. Nemoc je součástí života, ale nemusí být rozhodujícím činitelem.  Můžeme se naučit žít se svými zdravotními obtížemi a také přijímat všechny lidi, bez ohledu na jejich zdraví.

Nemoc představuje problém. Bylo tomu tak i u apoštola Pavla, který díky ní prožil důležitou zkušenost. V listu Galatským čteme:

“Víte, že jsem byl nemocen, když jsem u vás poprvé zvěstoval evangelium. Vy jste se však ode mě neodvrátili s ošklivostí, ačkoli to pro vás bylo pokušením, ale přijali jste mě jako posla Božího, jako Krista Ježíše.”

(Ga 4,13.14)

NEZÁVISLÝ

Ještě jedna věc je z Pavlova příkladu jasná – Božích mužů se také může dotknout nemoc. Boží děti nejsou oddělené od reálného světa. Stejně jako jiní lidé i ony zápasí s životními problémy. Mají ale převahu, protože Bůh jim pomáhá v překonávání starostí a potíží.

Je to jeden z důvodů, proč křesťané nepotřebují utápět své těžkosti v alkoholu nebo je přehlušovat narkotiky. Bůh zbavuje všech zlozvyků a dává skutečnou svobodu. On ví, že ho potřebujeme stále. Nikdy se neodvrací od člověka, který se cítí slabý a volá k němu o pomoc.

“Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní.”

(Mt 9,12)

Před Bohem si nemusíme hrát na silné a nezávislé lidi. On touží po tom, abychom čerpali z jeho moci. Chce dát do našeho života radost.

BEZ OBAV

Ježíš během tří a půl roku své veřejné služby uzdravil mnoho nemocných. Bible hovoří o ženě, která trpěla již dva náct let a nikdo jí nedokázal pomoci. Spasitel byl její jedinou nadějí. Dotkla se jeho roucha a byla uzdravena.

„…přede všemi lidmi vypověděla, proč se ho dotkla a jak byla hned uzdravena. A on jí řekl: ,Dcero, tvá víra tě zachránila, jdi v pokoji.´”

(L 8,4748)

Tento úryvek hovoří o důvěře, která je potřebná, jestliže chceme být uzdraveni. Této ženě bylo naprosto jasné, že kromě Ježíše nemá žádnou jinou naději na uzdravení ze své zdlouhavé nemoci. Ježíš odměnil její víru tím, že ji uzdravil.

V posledních letech bylo také objeveno, jak důležitá je v našem životě oblast pocitů. Touto oblastí vědomí se zabývá psychosornatieké lékařství. Zlost, nenávist, strach, nejistota, nedůvěra mají negativní vliv na naše zdraví. Mohou dokonce i vyvolat nemoc.

Rozhodujícím činitelem pro zachování zdraví je duchovní rovnováha. K jejímu uchování může ve velké míře přispět víra. Křesťané ví, že mohou plně důvěřovat Bohu. Samozřejmě i oni mají někdy strach nebo jsou zarmouceni v důsledku svých starostí a trápení. Vědí však, že mají vnější zdroj síly, ze kterého mohou čerpat. Bible nám dává celou řadu pokynů, jak naložit se svými starostmi, strachem a zlostí. Ježíš například říká:

“Nedělejte si tedy starost o zítřek, zítřek bude mít své starosti. Každý den má dost vlastního trápení.”

(Mt 6,34)

ODPUSTIT  A ZAPOMENOUT

V listu k Efezským píše Pavel o tom, co udělat se svým hněvem a nenávistí:

„Hněváte-li se, nehřešte. Nenechte nad svým hněvem zapadnout slunce…“

(Ef 4,26)

To je praktická rada. Řídit se jí znamená nejen klidně spát, ale především mít dobré vztahy s jinými lidmi. Pavel nás zve k odpuštění jeden druhému, bez kterého není opravdové usmíření.

My sami velice potřebujeme odpuštění, protože se stále znovu dopouštíme chyb. Někteří lidé si s tím nedělají starosti. Jiní naopak trpí stálým pocitem viny. Oba tyto postoje narušují naši psychickou rovnováhu.

Vina chce být odkryta. Nepomůže jí žádné přikrášlování. Když ji ale vy známe a obdržíme odpuštění, neuvěřitelně se nám uleví. Ježíšovo poselství „Odpusť a bude ti odpuštěno“ je dodnes aktuální.

Nejlepší by bylo vyhnout se chybám, které v nás vyvolávají pocit viny. To je nesnadno dosažitelný ideál. Bůh je však ochotny nám vždy odpustit, a tak nás proměňovat:

„Jestliže doznáváme své hříchy, on je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti.“

(1 J 1,9)

Zdraví z velké části záleží na pocitu viny a odpuštění. Ježíš důrazně podtrhl tento vzájemný vztah. Když k němu přinesli ochrnutého, dříve než ho uzdravil, řekl:

„Buď dobré mysli, synu, odpouštějí se ti hříchy.“

(Mt 9,2)

Můžeme prožít podobnou zkušenost. Zdraví je víc než jen dobře fungující tělo.