Otisky Boží ruky

 

Boha nelze dokázat, ale můžeme ho „vidět“. Musíme se jen správně dívat.

 

Na pěší zóně jednoho velkoměsta stojí mladí lidé před tabulí s nápisem: „Hledáme nejlepší argumenty popírající Boží existenci.“

Někteří přítomní prohlašují: „Jestli Bůh existuje? To mě vůbec nezajímá. Já chci jen žít tak, jak já chci.“

„Věřím jen tomu, co vidím“

„Bůh existuje jenom v lidské fantazii. Vědecky ho nelze dokázat.“

„Bůh? To je jen pojem na strašení pro děti a staré báby.“

„Pro mne Bůh zemřel. Zemřel, když se můj muž a mé dvě děti smrtelně zranili při autonehodě.“

„Proč Bůh dopouští tolik bídy a nespravedlnosti?“

„Přestaňte už s Bohem! O Bohu se mluví jenom proto, aby mohli být lidi utlačováni a vysáváni.“

Jiní však nesouhlasí, že se citují pouze protiargumenty. Dokazují, že Bůh je živý, stará se o člověka a jedná v jeho prospěch.

 

Lze si na Boha sáhnout?

 

Převzal jsem své názory na Boha od svého okolí, od svých přátel, rodičů nebo učitelů?

 

Nebo mi dokonce myšlenka odpovědnosti vůči nějaké vyšší bytosti nepříjemná?

 

Neodmítám Boží existenci jen proto, že se cítím omezen ve své osobní svobodě?

 

Věřím v Boha proto, že jsem ho poznal prostřednictvím Bible, a tedy že jsem se s ním ve svém životě setkal?

 

Otázka po Boží existenci by neměla být zodpovídána povrchně. Potřebuje čas. Ale je nezbytné se ptát, vyplatí se to.

 

Přírodovědnými metodami Boha nelze dokázat:

Konečné nemůže pochopit nekonečné. Bůh by nebyl Bohem – ale modlou, kdyby se nechal uchopit našimi „důkazy“. Výzva – „dokaž mi, že je Bůh“ – je právě tak nesmyslná jako tvrzení – „dokaž mi, že není“.

 

Že Boha nelze dokázat, to neříká o jeho bytí či nebytí vůbec nic. Proto je také nesmyslné paušální tvrzení: věda prokázala, že Bůh neexistuje. Je dost vědců, kteří věří a jsou důkazem, že vědění nemusí stát proti víře v Boha.

 

Představy o Bohu

Ačkoliv nemůžeme Boha dokázat, přesto si jej mnozí z nás nějak představují. V Biblích pro děti nebo na obrazech s náboženskou tématikou bývá často Bůh zobrazován jako starý muž s plnovousem. Takový obraz se rychle a silně vtiskne do paměti.

 

Nezávisle na věcech mimo nás si rovněž vytváříme představy o Božích vlastnostech. Přitom může dojít k nejrůznějším představám o Bohu. Jedni si jej představují jako všemocného soudce, který všechno kontroluje a soudí a mají z něho strach.

 

Jiní věří v Boha, který je chrání jako dobrý pastýř a je jejich milujícím Otcem. Naštěstí nejsme odkázáni pouze na své vlastní představy a fantazii. Výrok filozofa Feuerbacha: „Člověk stvořil boha ke svému obrazu“ není pravdivý. Bůh sám totiž říká mnohé o své existenci. Můžeme si to přečíst v Bibli. Budeme-li stále znovu poměřovat a ujasňovat své představy o Bohu na základě těchto výroků, nehrozí nám nebezpečí, že si vytvoříme špatný obraz.

 

Bůh se představuje

• V Bibli

Bůh k nám hovoří prostřednictvím Bible. Zjevil to lidem, a ti v ní zaznamenali mnohé o jeho existenci, díle i úmyslech.

 

„Nikdy totiž nebylo vyřčeno proroctví z lidské vůle, nýbrž z popudu Ducha svatého mluvili lidé poslaní od Boha“ (2. Petrova 1, 21)

 

• V Ježíši Kristu

Ježíš nám zjevil Boha nejzřetelněji. On o něm nejen mluvil, ale svým životem ukázal, jaký Bůh je.

 

„Kdo vidí mne, vidí Otce.“ (Jan 14, 9)

 

• V přírodě

Boha lze poznat také z přírody. Mnohými zásahy a neodpovědným přístupem jsme ji sice už hodně poškodili, ale přesto svou krásou a zákonitostmi ukazuje na svého Stvořitele.

 

„Vždyť to, co lze o Bohu poznat, je jim přístupné, Bůh jim to přece odhalil. Jeho věčnou moc a Božství, které jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle, takže nemají výmluvu.“ (Římanům 1, 19.20)

 

• Prostřednictvím svědomí

Každý člověk má určitou morální citlivost, která se projevuje velmi různě. Aby nám Bůh v mravním rozhodování pomohl, daroval nám svědomí.

 

„Jestliže národy, které nemají zákon, samy od sebe činí to, co zákon žádá, pak jsou samy sobě zákonem, i když zákon nemají. Tím ukazují, že to, co zákon požaduje, mají napsáno ve svém srdci, jak dosvědčuje jejich svědomí, poněvadž jejich myšlenky je jednou obviňují, jednou hájí.“ (Římanům 2, 14.15)

 

• V osobních zkušenostech

Boha můžeme poznat rovněž ve svém životě.  Jak hluboké, tak i některé prosté všední zážitky ukazují na to, že existuje.

 

„Bůh to učinil proto, aby jej lidé hledali, zda by se ho snad nějakým způsobem mohli dopátrat, a tak jej nalézt, a přece není od nikoho z nás daleko. Neboť v něm žijeme, pohybujeme se, jsme.“ (Skutky 17, 27.28)

 

Bůh není jen tak někdo

 

Bůh se stará o všechny lidi

Při svém styku s lidmi jsme většinou zvyklí si o nich vytvořit určitý obraz, prostě ohodnotit je a zařadit do určité „škatulky“. Přitom si vybíráme, s kým se chceme stýkat. U Boha však naopak platí:

„Od dává svému slunci svítit na zlé i dobré a déšť posílá na spravedlivé i na nespravedlivé.“ (Matouš 5, 45)

 

Protože se Bůh stará o všechny lidi, nejsme oběti nějakého slepého osudu. Bůh chce, aby

„žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.“ (Jan 3, 16)

 

Bůh je všemocný a vševědoucí

Pro Boha není nic nemožné. Jeho síla a moc naprosto přesahuje naše chápání. Podíváme-li se na jeho stvoření, získáme o tom alespoň nepatrnou představu. Prorok Izaiáš píše:

„Toto praví Hospodin, Stvořitel nebe, onen Bůh, jenž vytvořil zemi, jenž ji učinil.“ (Izaiáš 45, 18)

 

V této souvislosti jsou rovněž poučné texty: Žalm 139, 1-3 a Lukáš 1, 37

 

Bůh je náš Otec

 

Bůh nás stvořil, je tedy náš Stvořitel. Když se Ježíš Kristus stal člověkem – tedy naším bratrem, přiblížil nám Boha tak, že se můžeme modlit:

 

„Otče náš, jenž jsi na nebesích.“ (Matouš 6, 9)

 

Bůh je láska

 

Bůh nemiluje všeobecně, nýbrž miluje každého jednotlivého člověka osobně. Miluje také toho, kterého lidé dávno odepsali. Láska, kterou přijímáme nebo šíříme dál, má svůj původ v Bohu.

„Bůh je láska, a kdo zůstává v lásce, v Bohu zůstává a Bůh v něm.“ (1. Janova 4, 16)

 

Bůh ve všedních situacích

 

Slyšíme to na každém kroku: lidé mají problémy s termíny a uzávěrkami, nedosahují požadovaných výkonů, jsou příliš přetíženi. Ráno se probouzejí s pocitem, že nestačí na to, co jim den přinese. S tímto tlakem dne a povinností jde ruku v ruce deprese a osamělost. Byla by to bezvýchodná situace – kdyby neplatila Boží nabídka, abychom všechny své problémy složili u něj. Bůh stojí po našem boku a chce nám pomoci zvládnout problémy všedního dne.

 

Bůh sice není nějaký všední, obyčejný Bůh, a přece se projevuje právě v těch obyčejných, všedních, každodenních zážitcích. David to líčí takto:

 

„Jen v Bohu se ztiší duše má, od něho vzejde mi spása. Jen on je má skála, má spása, můj nedobytný hrad, mnou nikdy nic neotřese. Lide, v každý čas v něho doufej, vylévej před ním své srdce! Bůh je naše útočiště.“ (Žalm 62, 2.3.9)

 

Opakování

Zopakujte si získané informace vyplněním následujícího dotazníku.